Blog v novém...teda snad

Znáte to, když objevíte nějakou skvělou novou věc a jste z ní načas docela nadšení, ale pak někdy úplně zapomenete, že ji máte? A když si vzpomenete, tak se za sebe trochu stydíte, protože ta věc nebyla ani trochu skvělá. Stejně to je se mnou a se snahou založit (a hlavně vést) blog. Moje předchozí posty jsou mírně řečeno trochu trapné, takže je radši smažu =P Vlastně si ani nepamatuju, s jakým úmyslem jsem je napsala. Teď už na tom ale nezáleží.
Internet má je skvělý v tom, že každý může být kýmkoli chce. Tehdy jsem si možná hrála na někoho lepšího, než jsem. Každopádně mě to přestalo bavit. Asi jako většina lidí nemám ráda přetvářku, a asi jako všichni se občas přetvařuju a pak z toho mám nepříjemný pocit. Mám z toho pocit viny všude, i na internetu, kde to vlastně nikomu nevadí nebo nikoho nezajímá. Tenhle post možná bude o tom, jak mi všichni začínají být ukradení. Před pár lety bylo pro mě mínění druhých lidí celý svět. Dneska se snažím o to, aby v tom světě bylo místo i pro mě. Protože jinak se žít nedá.
Tak to byl mírně zpovědní začátek,příště radši něco lehčího. =D
I když - dneska je Six Feet Under, jeden z mých oblíbených seriálů o věcech života a smrti a vůbec. Dokáže vyvolat hodně pochmurnou náladu, takže tu možná přibyde další truchlivý a sebelítostný post. Ještě se uvidí =P

np: Radiohead - Fog