Don't waste your time, or time will waste you.

Průlom. Konečně nějaký přerušení posledních nudnejch měsíců. Novej cíl a možná to bude víc než nějaká fáze. O krok blíž k tomu, abych zase našla svůj obličej. Třeba začnu zase číst. Třeba mi na něčem začne záležet nebo mě něco bude mrzet. Mám epickou náladu. Dneska večer aspoň pár věcí dává smysl. Třesou se mi ruce, ale bude to v pohodě. Konečně můžu něčemu zase věřit a není to náboženství, je to princip. Snad tahle víra neodejde, jako každá předtím. Už teď se začínám bát. Už teď myslím na nejhorší. Může se stát úplně všechno. Nemyslím tím dnešek. Jen těch pár let, co se doteď zdály ztracený, dlouhý, směřující ke zkáze a ztrátě důstojnosti. Tenhle malej odstavec, kdy se věci zdají jasný, se tu možná ztratí, utopí se ve všem, co odvádí mojí pozornost, a je toho tolik. Ale jestli si potřebuje někdo něco dokazovat, tak jsem to já. Takže si tu pověsím tenhle malej výbuch ani nevím čeho. Mám sice pocit, že bych neměla, protože tohle dopadne špatně, někdo mi bude chtít říct jak jsem trapná, jak všechno, co si myslím, je špatně. A stejně to zejtra zase smažu, jak se budu stydět za to, co jsem. Jenže v tuhle chvíli na tom nezáleží. Protože tohle je pravda. Tentokrát se nemám za čím schovat. A nemá to konec.