Forever Untitled

Začínám tu trochu propadat sebelítosti. Nejenže musím zejtra vstávat v šest, protože jedem na exkurzi (a přednášku nazvanou Člověk vs. šimpanz. To mě zajímá, jak z toho vyjdeme. Sázím na šimpanze.), ale taky se ruší sobotní výlet do Abatonu na Sázava Fest. ACH JO. Jde o pár slibů a falešnejch očekávání. Jednou mě to pohřbí. Od sebe nikdy nic nečekám, protože vím, že zkazím, na co přijdu. Ale očekávat něco od jinejch lidí - toho zlozvyku se nemůžu zbavit. /depressed
Radši hledám nějakou novou potravu pro mp3ku, abych zejtřejšek ve zdraví přežila. Vlastně mi většinou stačí jenom prohlídnout britskou top 40 a už mám nějakou inspiraci. Jo, to není jak tady, s Helenkou Vondráčočkovou nebo s Tokio Hotel. =P Na prvním místě sou teď MCR (což zásadně vyslovuju s úchylným přízvukem jako "Máj Kemikl Roumáns". Zdá se mi to takový dobrý, no.), takže stahuju svojí první čistě emo píseň \o/ Když teda nepočítam Taking Back Sunday a P!atd. A Fall Out Boy. Sakra.
Last.fm mi doporučilo Jamieho T a Nine Black Alps, tahám i šílený Scissor Sisters, Nick mě nutí poslouchat The Sunshine Underground a Katie, který sem na last.fm hrozně chválila úžasnýho avatara s Jonny Greenwoodem, zas poslouchá něco jménem The Pigeon Detectives. Takže to du vyzkoušet, protože jinak má zmíněná dáma skvělej vkus - Cribs, Radiohead a Monkeys. Me likes.

np: teď už nic, ale před chvílí Muse. CHCI. KONCERT. JÍT. NA. (jo, sou dobrý) =D