Nenávistný post, oh my...

Tohle původně měl být pochvalnej článek o Neon Bible, ale to by tenhle den nesměl bejt tak hroznej. Skoro jako touhle dobou loni, ale to byl dost ošklivej každej den. Každopádně po roční kúře sestavený z indie rocku a indie popu, kterej má na mě překvapivě protidepresivní účinky, se věci zlepšily. Ale dneska mě tolik věcí, tolik lidí (to hlavně) tak vytočilo, že bych si nejradši pustila všechny smutný písničky, co mám, najednou, a propadla bych na neurčitej čas plačtivý sebelítosti.
Jenže na to mám až moc velkej vztek. Jedna učitelka, vlastně naše třídní, se ke mě podle mýho názoru zachovala prostě hnusně. V žebříčku lidí, co nenávidím, se tak posunula na první místo. Taková esence hlouposti, zvrácený morálky a hrubosti v jednom člověku se prostě nevidí. Na gymplu by neměli učit alkoholici nebo lidi, co se zasekli v roce 1976. Alespoň takhle to vidím, ale na naší škole nejsou názory studentů důležitý.
Ani nevím proč, ale v takových situacích si vždycky vzpomenu na jednu Hemingwayovu větu - "Nemám rád nikoho." Pronesl ji někdo, komu ublížili ve válce spíš na duši než na těle, a kdo pak nedokázal nic normálně cítit. Tahle věta mi tak nějak pomáhá. Občas bych si totiž přála nemít žádný city, jenže to nesvedu. Jak by byl život jednoduchej, nemusela bych nikoho nenávidět, když za to nestojí. Nemusela bych mít ráda lidi, kteří nestojí o mě. Ani bych nevěděla, že se o něco hezkýho připravuju. Aspoň doufám, že pocity můžou bejt i hezký. Znám to z knih. =P
A ještě jeden text, upravený Maximo Park, si občas v duchu recituju... "Do you ever want to wear your body out, until there's nothing left to feel?" Chci, takže jdu na to. Mimochodem, Neon Bible je skvělý album. Stáhněte si určitě No Cars Go, Windowsill, Black Mirror a božskou Ocean of Noise.