Nic moc novýho.

To je přesně ten důvod, proč se tu od začátku února nic neobjevilo. Existuje takovej slib, zaznamenanej tady na blogu kdysi v září nebo říjnu, kdy jsem se rozhodla, že to tu nebudu zanedbávat, ať už bude život sebenudnější. Jenže život nudnej je a nechci, aby se všechny moje posty skládaly jen z obrázků nebo youtubáckejch videí, když mi docházejí slova. Raději počkám, až bude o čem psát.
Jsem člověk útržkovitý paměti, takže napsat něco o uplnynulým tejdnu je pro mě nadlidskej úkol. Skoro mě napadá, že bych si měla vést deník jako Alexandr Veliký, jak to bylo popsáno v knize Rukovět správného chlapa od Davea Barryho (Tuhle hodně zábavnou knížku koupila kdysi máma tátovi, čímž mu zřejmě chtěla něco naznačit. =P). Takhle nějak měl vypadat vlastoručně psaný Alexandrův deník:

327 př. n. l., 4. listopadu - Dobyl Malou Asii.
323 př. n. l., 17. května - Zemřel v mladém věku.

V mým případě by to vypadalo takhle:
Pondělí. Od Pepy dostávám Prison Break, ale nemám na něj čas. Musím poslouchat Clap Your Hands Say Yeah a učit se.
Úterý. Na němčině nejsem po dlouhý době za debila, i když konjunktýv cvaj teda ještě neovládam. Prison Break odkládam na středu, čeká mě chemie a Hot Chip.
Středa. Pilot vypadá zajímavě. Nechápu, ale sleduju. Po poslechu pár nových hudebních objevů jsem teď tak alternative, že se mi ani nechtěj zavazovat tkaničky...
Čtvrtek. Dobrovolně jsem si vysála pokoj, nebyl už totiž vůbec vidět stůl. Měla bych se učit, ale koukám na Prison Break.
Pátek. Na kytaře mě naprosto vytočil učitel. Nejdřív si hrál asi deset minut sám pro sebe, pak se ptal, jestli mám ráda baroko, který opravdu ráda nemám, poslal pár esemesek, něco chroupal a pískal si, když jsem hrála. Grrr. Nutně potřebuju někoho normálního...Večer se uklidňuju Prison Breakem.
Sobota. Jdeme s Danielou cvičit. Měla jsem sice v plánu dělat něco produktivního (Něco jako Roscoe, chápete? Nechápete.), ale nakonec jsem si udělala jen test povolání, podle kterýho mám skvělou prostorovou orientaci. Já, která měla trojku z deskriptívi jen díky tomu, že jsem seděla vedle někoho, kdo tu orientaci měl. Mezi jednotlivými díly PB pociťuju abstinenční příznaky. Vyhledávám lékařskou pomoc u Spidermana.
Něděle. Po barevným šílenství A Scanner Darkly píšu tenhle post a poslouchám Broken Social Scene. Hádejte, co mám dnes v plánu, když mi ještě zbývají dvě epizody ...