Konečná

Šest týdnů relativní pohody se chýlí ke konci. Za hodinu jedeme pro bratra na letiště, byl v Anglii na praxi jako kuchař. Navíc měl včera narozeniny, takže je z něj teď rodinnej hrdina #1. Upřímně řečeno se nemůžeme vystát, ale stejně jsem mu koupila dárek: širokej výběr čokoládovejch tyčinek, což je to jediný, co jí. Teď jenom doufám, že se nevrátí jako ten příšernej techno puberťák, ale jako normální člověk. To by bylo fakt vtipný. =P
Jestli to dobře počítám, tak se za dobu jeho nepřítomnosti spotřebovalo o 70% méně koly, sušenek a dalších nezbytných potravin. Hladinu hluku zvyšovali jenom moji rodiče, když si opilí pouštěli Franka Zappu (a já, když mi konečně došlo, že jako fakt uvidím Killers!). Z bratrova pokoje se po šest skvělejch týdnů neozval jediný výstřel/výbuch/kamarádi na teamspeaku. Nádhera. Vsadím se, že už pět minut po tom, co přijede, si budem všichni přát, aby se zas vrátil. =D
Jo, a má mi přivézt pár čísel NME (a marmeládu), i když se vymlouval, že "v malém přímořském městě (Bristol) o tom nikdy neslyšeli." Tipuju, že mý peníze utratil už první den. Za kolu a sušenky. =P