Liverpool: Den 14

Par dni jsem se nedostala na internet. Vsechno to zacalo vecerem minuly pondeli, kdy jsme s Macou koukaly na Wimbledon a jedly oplatky. Neco se muselo zvrtnout. Od ty doby zacali byt nepratelsti, vycitavi a vsemozne otravni. Zejmena pani domu se ukazala jako naprosta hysterka, kdyz na nas jecela kvuli neuklizene koupelne, jak ji zanechali jeji drazi potomci. O dceri pani domu jsme se z e-mailu dozvedely, ze je ji 18 let a ma spoustu kontaktu, takze kdyby nebyla prace, neco nam najde. Zatajili nam ale, ze dcera je mladsi nez my, zrejme nevychodila ani zakladku a po 5 letech stravenych v Americe a Britanii neumi anglicky. Ostatne to se da rict o cely tyhle povedeny rodince.
Jeste porad nemame praci a rodina nam uz s nicim nepomaha. Zapomneli nam rict spoustu dulezitych veci, napriklad to, ze s praci nemame tak dva tri tydny vubec pocitat. A jsme tu na mesic a pul. Slovy literarniho hrdiny 'kdybych to byl byval vedel, tak bych sem byl byval nechodil'. Uz se neopovazuju chodit ani do obyvaciho pokoje, kde jsme driv mohly kdykoli na internet. Ted se dozvidam, ze jsme 'pridrzla', kdyz se chci ozvat domu. Zustavame jen v pokoji a obcas v kuchyni.
Jinak se potloukame venku. Jezdime do liverpoolsky knihovny, coz je obrovska budova, ve ktery bych nejradsi travila vsechen cas. Knizky si tu kazdej pujcuje sam, je tu asi 50 pocitacu, pohovky, hudebni casopisy...a vsichni desne ochotny. Jenom me trochu stve, ze si tu nemuzu pujcit novyho Pottera. Poradnik je pry dlouhej asi dva metry, takze ho ted lovim na warforu.
Dalsi dost depresivni vec jsou obchody. Mela jsem v planu si tu koupit spousta veci a ted muzu jen obhlizet vylohy a pripadat si chude. Penize totiz setrim na zpatecni listek do Londyna. Zitra se jeste uvidi, jestli pojedeme, ale je to dost pravdepodobny. Mame schuzku ohledne national insurence number, se kterym muzeme ziskat praci okamzite, coz nam samozrejme rodina rekla minuly pondeli a ted uz je to uplne na nic. Tragicky. Jdu si cist Harryho Pottera.