Liverpool: Den 2

Jsme tady. Po nekonecny autobusovy ceste pres nepratelske uzemi Nemecka, Belgie a castecne i Anglie jsme dorazily do primorskeho velkomesta Liverpoolu. Teda o mori se zatim dozvidame jen z doslechu, ale verime, ze tu nekde je. A co tu vlastne delame?
Vsechno bylo peclive naplanovano a zorganizovano uz pred drahnou dobou, kdy jsme se domlouvaly s jednou liverpoolskou rodinou, jakoze bysme k nim prijely a pracovaly par tejdnu v Liverpoolu. Ze zacatku to byla jen mlhava budoucnost, kazdopadne na zacatku cervence se z toho stala skoro pritomnost. Jeste jsme ale musely na Rock for People v Hradci Kralove. Nikdy predtim jsem tam nebyla, ale podle me se akce vydarila. Pocasi nic moc, chvili slunce, ale castejc dest. Kapely nektery uzasny, jiny usly, nektery hruza, napriklad jedna jmenem Schodiste. Vyhnete se jim obloukem. Do druhy katergorie patri Vypsana Fixa, ktery jsme si poslechly (já, Máca, Martina a Ana) ve spolecnosti vodni dymky a caje. Zazitku bylo hodne, za vsechny: Killers, kde jsme potkaly "tvrde" ricanske jadro, Hives, kde jsme se zamilovala do Pelleho (protoze technicky Pelle je rock a my jsme jen people), Sunshine, kde jsme vsichni docasne ztratily sluch, Prostitutes (basák Smity se boji naseho hypnotického pohledu, chodime se na nej totiz divat pokazdy), Disco Ensemble, Tata Bojs a nasi sousedi nabizejici nam merunky a spek.
Po návratu a naslednem de-bahneni za poslechu Live Earth (Pavel Andel je zly clovek, protoze nema rad Bloc Party) jsme se konecne vrhly na nakup jidla a baleni, coz slo dost ztuha. Odjizdelo se z Florence v 5 odpoledne a cesta mela trvat do 12 následujícího dne. Opet sme mely stesti na bodré sousedy, vyzbrojené rumem a britkým humorem. Zelene sedacky na velkem londynskem fotbalovem hristi byly podle nasich sousedu znakem, ze tam hraje Bohemka. Jinak bylo v busu vetsinou ticho - jen obcas prohlasil nektery z ridicu "Dover" nebo "Londýn". V pul dvanacty dopoledne nas vylozili na Victoria Station a zapomneli, ze jsme kdz existovaly.
Zde jsme stravily o dost delsi cas, nez jsme planovaly. Protoze do tri, kdy nám jel bus do Liverpoolu, zbyvalo dlouho, sly jsme najit park. Náhodou jsme narazily na Buckingham Palace a pak na St. James Park, plnej lidi a kachnicek. Bus nám samozrejme ujel, i kdyz jsme na nej cekaly pul hodiny. Pokoutne se vyplizil zadem, takze jsme si koupily listky do Manchesteru. Manchester je od Londýna hrozne daleko, alespon v autobuse se to zda jako celej den. Ve skutecnosti je to asi 5 hodin. Dorazily jsme v pohode a byly odvezeny do Liverpoolu v nocnich hodinach, kdy se nam uz nechtelo delat nic jinyho, nez se umejt a jit spat. To byl nas prvni den v meste Beatles. =P
Dneska jsme toho moc nedelaly, budicek byl kolem poledne a snidani jsme snedly ve spolecnosti Robbieho Williamse. Zda se, ze ho jeste parkrat potkame. Následovala mensi prednaska o praci v Liverpoolu a pak uz hurá do prvni agentury, kterou okupuji pracechtivi Poláci. Ty tu vsichni nesnáseji, protoze za praci nechteji moc, parchanti. V agenture nas odbyde protivna Polka - máme se ozvat za tyden. Sbohem. Jdeme se projit do parku a potkavame uniformovaný deti, bezici sportovce, Anglicany s pitbulama a rybáre. A pak zpatky do Yewdale Road. Domy jsou tu malinky a vypadaj vsechny stejne. Nektery se snazej odlisit aspon predzahradkama. Nektere jsou povedene, jiné prehnane. Nekde na predzahradky kaslou, zrejme to nebudou ty pravi Anglicani.
Zejtra mame na programu vylet do centra a budeme shanet praci. Pokud budeme mit stesti, sezenem neco uz tenhle tyden, ale pry to zavisi na anglictine a o ty mam ve svym pripade celkem pochybnosti. Uvidime. Zatim vas budu prubezne informovat o pobytu, urcite se tu objevi i neco o Beatles, protoze hodlame projit vsechny pamatný místa (jejichz pamatnost asi oceni hlavne Máca, já Beatles vubec neposloucham). A kousek na východ máme Manchester, kde zrovna probiha vystava o klubu Hacienda, kam rozhodne hodlam zajit. Takze zustante naladeni. =D