Grave of the Fireflies

Jo, měla bych teď asi konečně postnout fotky a hlášky z Rock for People. Možná bych se mohla i zmínit o novým školním roku, který je pro mě tím posledním na Gymnáziu Říčany, slavné a byrokratické to instituci. Ale spíš začnu minulou nedělí, kdy jsem si konečně pustila japonský film Hotaru no haka od režiséra Isaa Takahaty. Nejsem japanofil. Anime vlastně skoro neznám, až na Princeznu Mononoke a Spirited Away od Miyazaikiho. Jenže to jsou náhodou naprosto úžasné filmy, které každého vyléčí z předsudků vůči anime. Takže jsem od Hotaru no haka nečekala nějakou infantilní disneyovku.
Hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Seita a jeho čtyřletá roztomilá sestra Setzuko, kteří si navzdory druhé světové válce a náletům Spojenců užívají bezstarostného dětství. Při jednom z náletů ale přijdou o matku, otec válčí kdesi v Pacifiku a sourozenci k sobě tedy vezme proválečně zaměřená teta - mimochodem nejprotivnější postava celého filmu, která děti nutí jít pracovat do zbrojovky a považuje je za líné flákače. Seita a Setzuko proto odcházejí žít do opuštěného krytu, kde jim jedinou společnost dělají světlušky. Dochází jim jídlo a ze Seity se stává zloděj, když se v době náletů vydává vykrádat domy, aby měla jeho sestra co jíst. Konflikty s místními jsou ale jen začátkem toho, co oba sourozence čeká...
Radši nebudu prozrazovat konec, ani úplný začátek, protože už od prvních minut víte, že tenhle příběh neskončí dobře. A když k tomu konečně dojde, neubráníte se slzám. Až takhle působivý tenhle protiválečný film je, a to bez jakékoli vykalkulovanosti a patosu. Prostě silný zážitek. Pro mě možná i film roku.
Nějak se z něj nemůžu vzpamatovat.


Why must fireflies die so young?