Nakřáple depresivní post....

Chvíli jsem byla pryč. Nějak se mi celá tahle idea blogu zprotivila. Vlastně ani nevím, jak mám tenhle elektronickej prostor brát. Mám psát jenom o kapelách, knihách, filmech, hrách a jinejch formách (pop)kultury? Není to takový neosobní a vzdálený skutečnýmu životu? Vypadám pak jako největší konzument, jenom se dívám, poslouchám, krmím se něčím, co vymysleli lidé, kteří narozdíl ode mě nemarnili svůj život.
Nebo mám psát o svém zoufale nudném světě? Za měsíc maturuju, pak chci jít na vysokou, hraju (dost špatně) na dvě kytary, přes týden chodím do školy, o víkendu jsem doma. Občas se učím. Většinu času dělám zbytečnosti a pak se divím, kam se ty hodiny poděly. Občas mám ze sebe a z ostatních lidí hrozně špatnej pocit, kterej nechce odeznít. Kdybych se rozepisovala o svém duševním rozpoložení, asi bych z toho vyšla velmi emo-tivně. V tom druhém případě bych mohla naštvat pár velmi konkrétních lidí, kteří mi poslední dobou znepříjemňují život, aniž by jim na tom nějak záleželo. Jen se baví. Začínám školu nenávidět, což se mi předtím nestávalo, ale uklidňuju se tím, že už zbývá jen měsíc.
Už jenom měsíc. Mělo by mě to děsit, ale ten pocit se nedostavuje. Zřejmě je to tím, že mi zkoušky a testy vyhovují. Pozorovala jsem to na sobě už loni před CPE. Kolem důležitý zkoušky si totiž můžete skvěle organizovat život, všechno jí podřídit. Je to směr. Na odměně zas tolik nezáleží. Ani na úspěchu, který naprosto neumím zvládat. Holt profesionální loser. =D
Ok, blíží se konec mého sebelítostného veledíla. Hodím sem kousek té kultury. Docela pěkná báseň od Roberta Frosta, která mi tak trochu připomíná sebe. Nesmějte se. =P

Into My Own by Robert Frost

One of my wishes is that those dark trees,
So old and firm they scarcely show the breeze,
Were not, as 'twere, the merest mask of gloom,
But stretched away unto the edge of doom.

I should not be withheld but that some day
Into their vastness I should steal away,
Fearless of ever finding open land,
Or highway where the slow wheel pours the sand.

I do not see why I should e'er turn back,
Or those should not set forth upon my track
To overtake me, who should miss me here
And long to know if still I held them dear.

They would not find me changed from him they knew--
Only more sure of all I thought was true.