Mezi zkouškami

Už je to tak. Jsem v polovině cesty mezi střední školou a vysokou školou. A pokud se budu poflakovat jako dosud, zřejmě v tohle bodu delší dobu zůstanu, udělala jsme pár zkoušek a další mě čekají...Ale postupně. Začnu třeba tím, jak jsem odmaturovala.
Po posledním zvonění, které jsme strávili jako filmové hvězdy/fotografové/bodyguardi, a po oslnivé divadelní produkci directed by Pepa, jež obsahovala Benny Lavu, Roberta neschopného vyslovit slovo "hamburger" a Čápa s jeho LOL a ROFL, mi začal svaťák. Půlku z něj jsem strávila u babičky, takže po celodenním učení stačil jeden díl Ordinace v růžové zahradě, u které mí prarodiče luští křížovky a raději se vůbec nedívají, abych 99% naučeného zapomněla. Navíc došlo každý večer na hádku o komunismu. Dozvěděla jsem se, že ještě nic nevím, všichni mi lžou, ve škole, v médiích i doma, za komunismu se žilo skvěle, nevraždilo se a nekradlo, nikdo si nic nezáviděl, všichni měli všechno, nebyli nezaměstnaní lidé a komu se to nelíbilo, ten seděl ve vězení. Dokonalá utopie. Hádala bych se s nimi klidně do rána, ale nechci jim přivodit infarkt nebo něco.
Takže svaťák. Nestihnete se naučit skoro nic a na to, co umíte, se vás stejně nikdo nezeptá. A už jsme u maturity. Úterý, 13:45 nula nula. Málem jsem to nestihla. Začínáme angličtinou a tahám si Great Britain. Yay. Hlavně že to není Sports and Games nebo světový organizace. Celkem se rozmluvím, i když se občas zaseknu, ale všichni kývají. Když mluvím o anglické vlajce, za každým slovem říkám probably a přísedící se mi směje. Fakt zábavný. Jo, kdyby to takhle vyšlo ještě třikrát.
Čeština. Jdu na řadu hned po Gábině, která suverénně rozpráví o lumírovcích a ruchovcích. Dostávám literární modernu a mám vysvětlit, jak docílil básník toho, že se nám báseň líbí, i když nedává smysl. Spletu si jako obyvkle Maneta a Moneta. Došlo i na oxymóron! Celkově za dvě...
Nestihnu si ani dojít na kafe a už se jde na ZSV. Bohužel nemám filozofii (a já se tak těšila, až jim budu vyprávět o Kantovi...), ale Světové organizace. Na začátku to vypadá bledě, hádám se s Valachovou i ředitelkou a vypadá to, že nic nevím. Rychle převádím řeč na historii EU a jsem k nezastavení.
Poslední předmět je nejtěžší - němčina. Tahám si Österreich. když se mě ptá na Persönlichkeiten, záhadně mě napadá jenom Wittgenstein. Jinak nic moc, nervy. Prý mi byla navrhovaná trojka, ale dostávám za dvě. Dohromady za šest. Jsem spokojená a jdu domů péct koláč. Příští den totiž dělám službu hladovým učitelům a dozvím se zajímavé skutečnosti, například že se učitelky posmívají některým čtvrťákům. Máme tedy hodně společného.
Jedna zkouška za mnou, ještě maximálně dvě přede mnou. V pondělí anglistika v přecpané posluchárně. Odflákla jsem to, dneska se dozvím, jestli jdu do ústního kola, ale doufám, že ne. Stejně tam nechci jít. V úterý (krutě brzy ráno) jsme si napsala v Jinonicích, kde to nevypadá jako ve škole, ale jako v přímořském hotelu, test z žurnalistiky. Co se týče angličtiny, byl dost lehký, ale pak to bylo trochu horší - otázky ohledně moderátorů, šéfredaktorů, olympijských pochodní, amerických voleb a vítězů prestižních soutěží. Nechápu to, ale jdu do druhého kola. děs a hrůza, tuším, že na ně velkýu dojem neudělám. Možná přijde i Václav Moravec...
A ve středu konečně moje vysněná teritoriální studia. Test byl přímo ohavně těžký, opravdu nevím, co dělalo Švédsko v roce 1814 nebo jaký je HNP Francie (2 bilióny USD? 20? 200?), nicméně bodové skóre není zas tak hrozné. Z 235 lidí berou asi 107. Což jde.
A to je zatím všechno, ještě se uvidí, kdo s koho. A tak podobně. jdu si půjčit nějakou tu odpornou literaturu k ústní zkoušce, kde chtějí takovej ten seznam. Literatury.