Invisible Individual!

Navazování

2009-01-18T16:35:00.003+01:00

Tak. Další pokus psát si blog alespoň dva dny bez přerušení. Snad bude mít delší životnost než posledně. Měl by, protože jsem vyměnila vzhled za nenápadnou šeď, aby to bylo jako víc invisible, a smazala veškerý "prvky", takže to bude víc individual. To by bylo.
Jak mě vlastně napadlo oživit blog (zase)? Normálně, při čtení zápisků z přednášky o blozích/blogách, ze kterejch zejtra píšu, jsem si vzpomněla na svý pokusy vytvořit v kyberprostoru něco zajímavýho. Jak se to většinou nedalo číst. Jak špatný věci jsem poslouchala (a pořád poslouchám!) Jak jsem občas dostala i účastný komentář, a jak mě ty míň milý mrzely a slibovala jsem si, že se zlepším. Méně přívlastků, spisovný jazyk a k tomu krásně-perfektní dezign! Vidím to šedě...
Netuším sice, kde jsem přestala, ale mám pocit, že bylo krátce po maturitě a možnosti se přede mnou otevíraly a otevíraly, až se začaly zavírat a já se musela rozhodnout. Brzo budu vědět, jestli dobře, nebo špatně. Pak si asi udělám seznam s plusama a mínusama a budu dlouho uvažovat, jestli mám dál studovat dva obory. Argumenty pro: jsem zaměstnaná, můžu se vymlouvat, že nemám čas (a ani moc nelžu), dozvím se víc a nepřemýšlím tolik o sobě. Proti: dělám všechno polovičatě, ve škole sedím do večera, věčně nestíhám. Hodně lidí by to asi zvládalo líp, ale já nejsem hodně lidí. Jsem jenom člověk, co nechce marnit čas, jenže si ho neumí zorganizovat.
Času je málo a nemyslím to každodenně. Došlo mi to asi před půl rokem. Začala jsem se budit s pocitem, že tohle je můj poslední den. A když jdu spát, smiřuju se s tím, že zítřejšek možná přijde, a možná taky ne. Je to znepokojivý, ale nutí mě to snažit se víc. Naučit se víc, pozorovat víc. Tahle myšlenka, jakkoli je chabá, mě dělá trochu šťastnější.
Jasně - absurdní příspěvek světové filosofii! Už se klidím, jdu se učit žurnalistickou tvorbu. Ale je pravděpodobný, že se vrátím a napíšu o něčem, co bude dávat větší smysl. I když ty nesmysly mi jdou líp.

U koryta

2008-06-09T15:43:00.003+02:00

Šli jsme Mikešovu stezku obráceně, ze Říčan do Hrusic, a nakonec jsme došli za pomoci vlaku až domů. Ale abych začala správně žurnalisticky...
Je právě tolik, kolik je, a pomalu se blížím ke Květu, před kterým bezradně postávají mí spolužáci. Náš oblíbený obchod (ve kterém mnozí z náš utratili statisíce) je v neděli pro veřejnost uzavřen. Jsme bez jídla a, což je horší, taky bez pití. Přesto se statečně vrháme tam, kam se ještě nikdo nevydal, vzhůru a ještě dál. Směr Marvánek, v jehož okolí se skrývá nestůra jménem Alergie.
Cestou všechny zdravíme a informujeme je, že jdeme na výlet a že jim to Robert asi říkal. Co jiného měl taky na práci, když se naší výpravy nezúčastnil?
První zastávka Tehov, kde se hodláme občerstvit, ale na skladě jsou jenom bramborové tyčinky. Pepa a Adam se chtějí stát gamblery. Jenže i k tomu je potřeba nějaký ten skill, který jim chybí, a přístroj pouze vesele bliká a polyká peníze. Nikde žádný manuál. Obsluha se zřejmě baví, a tak raději jdeme. Delší okruh lesem náš zavede na Klokočnou.
Tady dochází k nejzásadnější události dne. Rozhodli jsme se, že si dáme oběd v restauraci U koryta. Pití ještě ujde, dochází jen k jediné záměně, jako vždy si někdo spletl Sprite s Fantou. Asi to bude tou barvou. Přichází pravděpodobný majitel podniku, kšandy mu obepínají břicho o objemu minimálně jeden metr krychlový, a co prý si dáme. Má biftek, panenku a roštěnou, jako přílohu chleba. Tak dobře, dáme si panenku, když nic jiného není. Ke stolu se nevejdeme, takže nevyužijeme všechny přinesené talíře. Dostane se nám výchovné lekce. "Aby jim člověk všechno přines až pod nos," vrčí na celou restauraci pán. Naše reakce zní: "Cože?" Ale radějí nekecáme a jíme, než tu dojde k úrazu.
Vchází dvojice cyklistů a dožadují se jídla. "Máme biftek, roštěnou a panenku." "Hmm, a neměli byste něco lehčího?" "Já ti dám něco lehčího!" řve majitel a připojuje výhrůžku, že nebohého cyklistu "přetáhne kolíkem". Příchozí jsou zřejmě v šoku a poslušně si sedají před restauraci. Nám ještě zbývá zaplatit, ale máme strach. Pepa platí pivo příliš cennou bankovkou a málem dostane facku. Naštěstí jsme jídlo pochválili, takže odcházíme ve zdraví a zanecháváme tu konsternované cyklisty. Nemůžeme nic dělat.
Strastiplnou zkratkou, která byla (slovy mého otce) delší, zato ale méně pohodlná, se blížíme k Hrusicím. Cestou se řeč stočí na filmové adaptace počítačových her. Má s tím něco společného můj batoh, který prý vypadá jako zavazadlo hranaté archeoložky s iniciálami LC. Holky se od náš distancují, což je zvláštní vzhledem k tomu, že jsem jednou z nich. =P
Hrusice! Teď už jenom do místní restaurace, odejít částečně bez placení, dojít do Mirošovic, svézt se vlakem domů opět bez placení a náš výlet zdárně zakončit. Nepotkali jsme Mikeše, ani husopasku, ale v Láďově kraji jsme zažili mnoho zajímavého. Když o tom vyprávím rodičům, dozvídám se, že Koryto je místní rarita a že tam lidé dokonce chodí dobrovolně. Je to něco jako adrenalinová zábava, nechat se urážet a ještě za to zaplatit. Pokud bude příští ročník Mikešova pochodu nudná záležitost, víme, kam za dobrodružstvím. Já si to asi nechám ujít.

Mezi zkouškami

2008-06-06T10:04:00.007+02:00

Už je to tak. Jsem v polovině cesty mezi střední školou a vysokou školou. A pokud se budu poflakovat jako dosud, zřejmě v tohle bodu delší dobu zůstanu, udělala jsme pár zkoušek a další mě čekají...Ale postupně. Začnu třeba tím, jak jsem odmaturovala.
Po posledním zvonění, které jsme strávili jako filmové hvězdy/fotografové/bodyguardi, a po oslnivé divadelní produkci directed by Pepa, jež obsahovala Benny Lavu, Roberta neschopného vyslovit slovo "hamburger" a Čápa s jeho LOL a ROFL, mi začal svaťák. Půlku z něj jsem strávila u babičky, takže po celodenním učení stačil jeden díl Ordinace v růžové zahradě, u které mí prarodiče luští křížovky a raději se vůbec nedívají, abych 99% naučeného zapomněla. Navíc došlo každý večer na hádku o komunismu. Dozvěděla jsem se, že ještě nic nevím, všichni mi lžou, ve škole, v médiích i doma, za komunismu se žilo skvěle, nevraždilo se a nekradlo, nikdo si nic nezáviděl, všichni měli všechno, nebyli nezaměstnaní lidé a komu se to nelíbilo, ten seděl ve vězení. Dokonalá utopie. Hádala bych se s nimi klidně do rána, ale nechci jim přivodit infarkt nebo něco.
Takže svaťák. Nestihnete se naučit skoro nic a na to, co umíte, se vás stejně nikdo nezeptá. A už jsme u maturity. Úterý, 13:45 nula nula. Málem jsem to nestihla. Začínáme angličtinou a tahám si Great Britain. Yay. Hlavně že to není Sports and Games nebo světový organizace. Celkem se rozmluvím, i když se občas zaseknu, ale všichni kývají. Když mluvím o anglické vlajce, za každým slovem říkám probably a přísedící se mi směje. Fakt zábavný. Jo, kdyby to takhle vyšlo ještě třikrát.
Čeština. Jdu na řadu hned po Gábině, která suverénně rozpráví o lumírovcích a ruchovcích. Dostávám literární modernu a mám vysvětlit, jak docílil básník toho, že se nám báseň líbí, i když nedává smysl. Spletu si jako obyvkle Maneta a Moneta. Došlo i na oxymóron! Celkově za dvě...
Nestihnu si ani dojít na kafe a už se jde na ZSV. Bohužel nemám filozofii (a já se tak těšila, až jim budu vyprávět o Kantovi...), ale Světové organizace. Na začátku to vypadá bledě, hádám se s Valachovou i ředitelkou a vypadá to, že nic nevím. Rychle převádím řeč na historii EU a jsem k nezastavení.
Poslední předmět je nejtěžší - němčina. Tahám si Österreich. když se mě ptá na Persönlichkeiten, záhadně mě napadá jenom Wittgenstein. Jinak nic moc, nervy. Prý mi byla navrhovaná trojka, ale dostávám za dvě. Dohromady za šest. Jsem spokojená a jdu domů péct koláč. Příští den totiž dělám službu hladovým učitelům a dozvím se zajímavé skutečnosti, například že se učitelky posmívají některým čtvrťákům. Máme tedy hodně společného.
Jedna zkouška za mnou, ještě maximálně dvě přede mnou. V pondělí anglistika v přecpané posluchárně. Odflákla jsem to, dneska se dozvím, jestli jdu do ústního kola, ale doufám, že ne. Stejně tam nechci jít. V úterý (krutě brzy ráno) jsme si napsala v Jinonicích, kde to nevypadá jako ve škole, ale jako v přímořském hotelu, test z žurnalistiky. Co se týče angličtiny, byl dost lehký, ale pak to bylo trochu horší - otázky ohledně moderátorů, šéfredaktorů, olympijských pochodní, amerických voleb a vítězů prestižních soutěží. Nechápu to, ale jdu do druhého kola. děs a hrůza, tuším, že na ně velkýu dojem neudělám. Možná přijde i Václav Moravec...
A ve středu konečně moje vysněná teritoriální studia. Test byl přímo ohavně těžký, opravdu nevím, co dělalo Švédsko v roce 1814 nebo jaký je HNP Francie (2 bilióny USD? 20? 200?), nicméně bodové skóre není zas tak hrozné. Z 235 lidí berou asi 107. Což jde.
A to je zatím všechno, ještě se uvidí, kdo s koho. A tak podobně. jdu si půjčit nějakou tu odpornou literaturu k ústní zkoušce, kde chtějí takovej ten seznam. Literatury.

Nakřáple depresivní post....

2008-04-19T17:49:00.003+02:00

Chvíli jsem byla pryč. Nějak se mi celá tahle idea blogu zprotivila. Vlastně ani nevím, jak mám tenhle elektronickej prostor brát. Mám psát jenom o kapelách, knihách, filmech, hrách a jinejch formách (pop)kultury? Není to takový neosobní a vzdálený skutečnýmu životu? Vypadám pak jako největší konzument, jenom se dívám, poslouchám, krmím se něčím, co vymysleli lidé, kteří narozdíl ode mě nemarnili svůj život.
Nebo mám psát o svém zoufale nudném světě? Za měsíc maturuju, pak chci jít na vysokou, hraju (dost špatně) na dvě kytary, přes týden chodím do školy, o víkendu jsem doma. Občas se učím. Většinu času dělám zbytečnosti a pak se divím, kam se ty hodiny poděly. Občas mám ze sebe a z ostatních lidí hrozně špatnej pocit, kterej nechce odeznít. Kdybych se rozepisovala o svém duševním rozpoložení, asi bych z toho vyšla velmi emo-tivně. V tom druhém případě bych mohla naštvat pár velmi konkrétních lidí, kteří mi poslední dobou znepříjemňují život, aniž by jim na tom nějak záleželo. Jen se baví. Začínám školu nenávidět, což se mi předtím nestávalo, ale uklidňuju se tím, že už zbývá jen měsíc.
Už jenom měsíc. Mělo by mě to děsit, ale ten pocit se nedostavuje. Zřejmě je to tím, že mi zkoušky a testy vyhovují. Pozorovala jsem to na sobě už loni před CPE. Kolem důležitý zkoušky si totiž můžete skvěle organizovat život, všechno jí podřídit. Je to směr. Na odměně zas tolik nezáleží. Ani na úspěchu, který naprosto neumím zvládat. Holt profesionální loser. =D
Ok, blíží se konec mého sebelítostného veledíla. Hodím sem kousek té kultury. Docela pěkná báseň od Roberta Frosta, která mi tak trochu připomíná sebe. Nesmějte se. =P

Into My Own by Robert Frost

One of my wishes is that those dark trees,
So old and firm they scarcely show the breeze,
Were not, as 'twere, the merest mask of gloom,
But stretched away unto the edge of doom.

I should not be withheld but that some day
Into their vastness I should steal away,
Fearless of ever finding open land,
Or highway where the slow wheel pours the sand.

I do not see why I should e'er turn back,
Or those should not set forth upon my track
To overtake me, who should miss me here
And long to know if still I held them dear.

They would not find me changed from him they knew--
Only more sure of all I thought was true.

Apathee is death!

2008-01-18T19:04:00.000+01:00

Takže: Vůbec se nemůžu vymlouvat na toho, že mám nedostatek času sem psát. Mám hodně času, vlastně víc, než bych měla mít. Jenom ho zaplňuju pochybnejma činnostma, který nepřináší žádný výsledky, ale trvají dlouho. Například se zrovna teď snažím přihlásit na VŠ, zřejmě ale nejsem Občan České republiky, Slovenské republiky nebo jiných zemí s přiděleným rodným číslem, protože moje rodný číslo je neplatný. Zejtra asi přestanu existovat pro okolní svět, jako Richard Mayhew z Nikdykde.
Je tu ale problém témat. Například celý Vánoce jsem strávila hraním Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords (dlouhej název, co?). Existuje něco jako "závislost na epických trilogiích"? Protože tím asi trpím. Star Wars pro mě znamenají celý dětství a zřejmě mě tragicky poznamenaly. Asi se přidám k k těm 70 000 Australanů, kteří si ve sčítání lidu před pár lety napsaly do kolonky náboženství "rytíř Jedi". V době, kdy George Lucas tenhle příběh vymyslel, ho všichni včetně Harrisona Forda ("Co je to za ty kecy o Síle, Georgi?") považovali za šílence. Kdo by řekl, že se z toho stane takovej kult...
Jo, o tom jsem ale vůbec psát nechtěla. Takže témata...Například škola. Chvíli děs (matika), chvíli naprostá apatie (ZSV). Měla bych se řídit tím, co říká Kreia z KOTORu (už zase!): "Apathy is death. Get your fucking act together." To druhý už neříká, je to přece jenom bývalá vůdkyně Sithů a stoletá čarodějnice na úrovni. To je jen takový moje motto, podle kterýho se neřídím, protože se nikdy neposlouchám a pak to dopadá.
A hudba, knížky, filmy, ta tzv. kultura? Otevřeně přiznávám, že se můj vkus mění pokud ne k horšímu, tak rozhodně k podivnějšímu, širšímu, tanečnějšímu a jinějšímu. Teď poruším zas pár autorských práv a něco sem hodím. Něco dohodilo last.fm, něco jiní lidé. A o dalších oblastech kultury v naší nepravidelné příloze...Jdu se zas na pár týdnů odmlčet. I když možná ne.

Tom Vek - I Ain't Saying My Goodbyes
Něco mezi elektrem a rockem. A hodně indie vypadající kluk.
Editors - Acceptable in the 80's (Calvin Harris cover)
Hmm, temný a post-punkový 80. léta. A co na to Calvin? =P
Black Rebel Motorcycle Club - Weapon of Choice
Rock'n'roll, kterej objevuju dost pozdě. Shame on me.
Digitalism - Pogo
Zásadní taneční track od německýho elektro dua. Říkají tomu new rave...
The Presets - Girl and the Sea
Jednoduchý, pěkný spojení elektra a melancholie. Překvapivě návykový.
John Williams - The Imperial March (Darth Vader's Theme)
"I'm your father!"

Zpět u klávesnice

2007-12-13T16:26:00.000+01:00

Dnešním dnem končí období, kdy jsem doslova away from keyboard. Musím totiž napsat něco jako seminárku na angličtinu a to by bez klávesnice šlo dost těžko. Za tuhle menší počítačovou nehodu může, stejně jako za hodně dalších světových katastrof, můj bratr. Tak dlouho se tahá za kabel, až se kabel ulomí, jak říká známé přísloví (nebo jeho upravená verze Tak dlouho se chodí se džbánem do lesa...a dál už to znáte).
Bez kláves se nežije zas tak špatně. To, jak jsem se měla na stužkováku, se dalo shrnout několika smajlíky. Hudba se dá stahovat stejně snadno, stačí jen použít Kočičky metodu ctrl+c, ctrl+v neboli "to vobšlehnout, kočičko!" Jen s tou komunikací to jde blbě, vrcholem byl asi e-mail do školního časopisu, kde jsem totálně vykradla sama sebe.
Zoufalý čas si žádal zoufalý čin. Začala jsem znovu hrát Baldur's Gate 2. A to za rozpolcenou osobnost. Jsem hrozně hodná léčitelka, chci zachránit svět a tak, vyléčím vás, i když nebudete chtít, ale zároveň jsem hrozně mocná čarodějka a baví mě házet po lidech/koboldech/beholderech ohnivý střely. Člověk jsem taky jen napůl. Není to snadný, ale mám tu hraničáře a jeho křečka, zlou temnou elfku, ukecanýho zloděje, hobití paladinku a nekromancera, kterýmu je asi 200 let. Zatím nejzábavnější družina, co jsem kdy hrála. Všichni se totiž nesnášejí a nadávají si.
K Filteru bylo hip-hopový cd a celkem se to dá i poslouchat. Asi jsem už vytrénovaná 2. Jakostí, kterou nám vypálil Pepa. Takže už vím, že hip-hop nejsou jen černí chlápci ve velkejch mikinách, co chrastěj zlatejma řetězama a jejich auta se nebezpečně přibližují vozovce. Jsou to taky bílí chlápci v českejch mikinách. A Praha není jenom most a hrad.
My Chemical Romance nejsou vůbec špatná skupina. Původně se mi líbila jenom Welcome to the Black Parade. V týhle fázi už jsem ale schopná strávit až 60% alba. Zatím se mi jako nejlepší jeví Famous Last Words. Protože to "asleep or deaaaad" je fakt sehr dramatisch/ein Nervensäger. A teatrální a zábavný. Prostě MCR.
Chtěla jsem sem dát nejaký jejich video, ale nakonec to budou Digitalism, kteří se mi opravdu moc líbí. Žádný umění, zato opravdu hodně zelenejch laserů.

Digitalism - Zdarlight

Have you been high today?

2007-11-11T16:06:00.000+01:00

V pátek je stužkovák a my máme (téměř) hotovou prezentaci. Je fakt povedená, takže se máme/máte v pátek na co těšit. Jsou tam dokonce i dojemné momenty, ale ty vtipné převažují, takže brečet snad budou jen citlivější duše, například profesoři. Dík patří Pepovi a Gábině, se kterými jsem včera strávila skoro celý (velmi přínosný =P) den. Pepa nám ukázal znepokojující video, o které se teď chci podělit...snad nedostanu další facku. Pepovo přísloví totiž je "Kdo neví, za co dostal facku, ten si ji zaslouží." =P
Tohle je prý opravdový, vážně myšlený indický videoklip někdy z počátku 90. let. A ještě varování: je to návykový a písničku si budete zpívat celej den...

Exkurze x 1

2007-11-06T20:50:00.000+01:00

Týden vědy na AV ČR je dokonalá příležitost jet se flákat do Prahy...tedy jet se do Prahy něco zajímavého dozvědět, že. Se školou vyrážím ve čtvrtek do Ústavu pro jazyk český (s asi stoletou učitelkou rétoriky a se snaživými septimány) a v pátek mě čekají ústavy dva. Historický nesoučasný a historický současný. Obojí s učitelkou, která nedávno vyhrožovala jedné třídě, že "je zabije" a že "jim rozbije hubu."

Ale ani úterní dvouhodinovka matematiky mě dnes nelákala. Dohodly jsme se ve třídě, že se pojedeme podívat na polární záři na Národní. Cestou se k nám připojili další nečekaní spolužáci. Pozorování polární záře v přednáškovém sálu proběhlo úspěšně a moje poznatky o tomto fyzikálním jevu se značně rozšířily. Teď už například vím, že aurora borealis je zelená a červená (hezčí je zelená) a že ji způsobují mroži, když si hrají s lidskými lebkami. Občas za ni můžou lišky nebo velryby. Ale vážně...celkem zajímavý je zjištění, že si některé národy vykládaly polární záři jako náboženská zjevení. Hodně to vysvětluje.

Fajn přednáška, mnohem lepší než modifikovanou kukuřicí do oka. Přednášející si sice trochu pletla strany a data, ale obrázky a videa za to stály. Ještě teď mám nutkání zaletět si na Aljašku a vidět všechno na vlastní oči.
V přesném popisu dneška budu ještě pokračovat. Takže: pak jsme dlouho šli a šli, vůbec nevím, kudy a proč, ale náš průvodce Hroch to zřejmě věděl, protože jsme došli do neznámé mexické restaurace. Zde jsme si dali sangrii a poobědvali tradiční jídla chudých mexických rolníků za ceny bohatých německých turistů. Většina z nás (Hroch, Čáp, Martina, Jana, Máca, Markéta a já) odcházela v celku střízlivém stavu, někteří (Jitka) ale neměli to štěstí. Já, Máca a Martina jsme se poté oddělily od zbytku skupiny a zahájily výpravu do České televize. O té budu referovat jindy. A možná přijde i Vlastimil Tlustý!

Ukrutně se těším!

2007-10-27T21:47:00.000+02:00

Možná bych mohla poskytnout nějaký vysvětlení...Takže here goes: Někdy na začátku roku jsem četla úžasnou knížku od Iana McEwana Atonement. Pak jsem se dozvěděla, že se točí film, což se mi zdálo podezřelý, protože natočit film, který by se knize vyrovnal, se v tomhle případě zdálo jako nesplnitelný úkol. A ještě k tomu obsadili do hlavní role Keiru Knightley. Nic proti ní, ale hlavní hrdinka Pokání, jak se název překládá, neměla vypadat jako Keira Knightley, spíš jako její míň hezčí a blonďatější sestra. Jenže to se říkalo už o Keiřině Elizabeth v Pýše a předsudku, a jak skvěle to dopadlo.
Takže nevím. Film točí stejný režisér, na imdb.com má skóre 8,3, což je HODNĚ, trailer vypadá slibně, ale hlavně: hlavní mužskou postavu hraje James McAvoy!! A po včerejším filmovém maratonu ve Slováči (Once, Becoming Jane) a jeho pokračování u Mácy (The Last King of Scotland) si klidně dovolím i víc vykřičníků! Teď mě omluvte, jdu si ještě jednou pustit trailer... =P

Kámoš

2007-10-08T20:40:00.000+02:00

Tak jsem se zas jednou byla kulturně osvěžit. Tentokrát na Der Film, i když by to správně asi mělo být DEN Film, že jo? (Můj první němčinářskej vtip! Jsem horší než lidi z fyzikálního semináře s vtipy, kde hlavním hrdinou je e na x-tou...) A bylo to echt gut. Zážitek trochu rušila sousední divačka, která si patrně spletla filmový festival s tím hudebním, jelikož se po celý film napájela pivem z plastu, což celkem narušovalo das Ambiente.
Vzhledem k nedostatku času jsme s Mácou vybraly slibný film Kámoš (slibné skóre na imdb, slibná cena a slibní herci - třeba ten z Goodbye, Lenin! Však vy ho znáte, jen nevíte, že je to on...) A za sebe musím říct, že jsem nebyla zklamaná. Krátký film Fair Trade, který se promítal ještě předtím, se mi taky líbil, až na ty dvě minuty naprosté tmy, které mi trochu znemožnily pochopit, co se v něm vlastně stalo. A teď už ke Kámošovi.
Hlavní hrdinové Hans a Karl nejsou kámoši. Vlastně by se asi ani nikdy nepotkali, kdyby se neocitli jako noví řidiči ve firmě, která převáží auta z letiště na letiště a tak různě. Nevím, jak přesně tenhle byznys funguje a proč, ale je nutný jezdit dlouho, daleko a rychle, takže asi tak. Nezodpovědnému Hansovi tohle vyhovuje, protože je do aut a rychlé jízdy blázen. Jenže on je blázen do všeho, co život nabízí, a využívá každou příležitost, jak z něj udělat dobrodružství. Oproti tomu Karl je tichý matematik, který pracuje v pojišťovně - neptejte se mě, co dělá jako řidič, neřeknu - a má trochu problém s tím, jak být šťastný.
Tihle dva se prostě hledali, až se našli, a i když to ze začátku vypadá nepravděpdobně, stanou se z nich kámoši. Má to ale háček - Hansova přítelkyně, letuška Stelle, se začne líbit i uzavřenému Karlovi...
Tak. A víc nepovím. Možná jen něco o atmosféře filmu - mhdéčkový, zpomalený svět Karla, podtrhnutý hudbou melancholickou jak podzim, se skvěle doplňuje s téměř akčními scénami, kdykoli se objeví Hans. Na jeho postavě musím pochválit hlavně vestičku, zuby a vyšinutost, která tak šílená, až je vlastně normální. A nýmandovský Karl je taky "pretty cute", jak o něm tvrdí školačky. =P
Jo, němčinářka by z nás měla radost. Číst ty anglický titulky byl hroznej záhul...

Hlášky z Rock for People

2007-09-21T19:42:00.000+02:00

Konečně! Po nekonečné řadě výmluv se hlásím a přináším s sebou opravdu Něco z Rock for People. Slibované fotky se uploadují veeelmi pomalu, ale budou. Teď už bez dalšího zdržování k tomu, co slibuje název mého příspěvku. Ještě se zmíním, že výroky účastníků festivalového hýření jsme průběžně posbíraly já, Martina, Máca a Áňa. Stálo to za to.

Seznámení se sousedy: "Holky, nechcete meruňky a špek?"
Ze stanu sousedů se ozvaly také tyto moudré věty:
"Pes, který štěká, je pesar."
"Jdi do pize."
"Ti ho utrhnu a opražim s arašídama."
"Co to tady smrdí jak...vod dementa."

Na koncertě The Prostitutes: "Slečno, nechtěla byste mi namasírovat záda?"
Kluk v areálu, pátek večer: "...není tady někde bankomat?"
Podivní kluci v Nescafé baru:
"Vemte si skvělý sirky z Brna!"
"Věříte v Boha nebo v Satana?"
"Všichni dealeři nosej kapuci. Ste dealeři???"

Nějakej chlápek: "Nechcete k nám do stanu? Máme tam žraloky."
Kluk u stanů: "Holky, jak se jmenujete? Já jsem František Ferdinand."

Balíme stany a fouká vítr. Po louce poletuje stan a přiletí k jedný holce:
"Nechybí někomu stan? Je krásnej kytičkovanej s kalhotkama!"
"My ho nechcem!"
"...tak já ho nechám kolovat!"

Náhodný příspěvek

2007-09-18T19:40:00.000+02:00

Tak jsme dneska uvažovali, respektive psali úvahu. Vyplodila jsem tři stránky něčeho, co vypadá, jako kdybych byla profesionální autorka komunistickejch týdeníků. Píšeme taky povídku/pohádku/vyprávění na rétorice a profesorka žije v mylném dojmu, že už to všichni máme, protože si kreslíme. Kreslíme si ze zoufalství. Obdrželi jsme také štědrou dotaci hodin němčin a angličtin, takže si soustavně zhoršujeme anglickou gramatiku a dozvídáme se o politických machinacích v pozadí OSN a NATO v hodinách němčiny. Kočička letos jede, už v prvním týdnu jsme se dozvěděli něco o "standardních bulvárdních imbecilech".
Největší strašák tohohle roku je pro mě vysoká. Většina lidí ze třídy už má zřejmě vybráno, což mě děsí. Při výběru školy postupuju vylučovací metodou, takže jsem zavrhla všechno kromě filozofickejch fakult a fakult sociálních věd. Cílovou univerzitou je cuni neboli UK. Brno je moc daleko a žijou tam jiný lidi (nic proti). A pokud nic z toho nevyjde, půjdu na Hnojárnu studovat zemědělství tropů a subtropů. Pak vás pozvu na vlastoručně vypěstovanej banán nebo tabák.
Jo, a našla jsem si brigádu v jednom nejmenovaném supermarketu v Říčanech, který nekácí stromy, alespoň ne veřejně, a v názvu mu stojí, že je levný a že je dnes. Víc neprozradím. Přišlo tam i pár známejch lidí, například naše profesorka matiky, ale ve své nakupovací horečce mě nikdo naštěstí nezaregistroval. Rozšířila jsem si taky povědomí o druzích salámů a salátů. Doteď jsem znala jen jeden druh salámu a to ten nakrájenej na kolečka. To je přesně ten všeobecnej přehled, o kterým mluvěj v příjímačkách na žurnalistiku...ne?

Grave of the Fireflies

2007-09-11T19:16:00.000+02:00

Jo, měla bych teď asi konečně postnout fotky a hlášky z Rock for People. Možná bych se mohla i zmínit o novým školním roku, který je pro mě tím posledním na Gymnáziu Říčany, slavné a byrokratické to instituci. Ale spíš začnu minulou nedělí, kdy jsem si konečně pustila japonský film Hotaru no haka od režiséra Isaa Takahaty. Nejsem japanofil. Anime vlastně skoro neznám, až na Princeznu Mononoke a Spirited Away od Miyazaikiho. Jenže to jsou náhodou naprosto úžasné filmy, které každého vyléčí z předsudků vůči anime. Takže jsem od Hotaru no haka nečekala nějakou infantilní disneyovku.
Hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Seita a jeho čtyřletá roztomilá sestra Setzuko, kteří si navzdory druhé světové válce a náletům Spojenců užívají bezstarostného dětství. Při jednom z náletů ale přijdou o matku, otec válčí kdesi v Pacifiku a sourozenci k sobě tedy vezme proválečně zaměřená teta - mimochodem nejprotivnější postava celého filmu, která děti nutí jít pracovat do zbrojovky a považuje je za líné flákače. Seita a Setzuko proto odcházejí žít do opuštěného krytu, kde jim jedinou společnost dělají světlušky. Dochází jim jídlo a ze Seity se stává zloděj, když se v době náletů vydává vykrádat domy, aby měla jeho sestra co jíst. Konflikty s místními jsou ale jen začátkem toho, co oba sourozence čeká...
Radši nebudu prozrazovat konec, ani úplný začátek, protože už od prvních minut víte, že tenhle příběh neskončí dobře. A když k tomu konečně dojde, neubráníte se slzám. Až takhle působivý tenhle protiválečný film je, a to bez jakékoli vykalkulovanosti a patosu. Prostě silný zážitek. Pro mě možná i film roku.
Nějak se z něj nemůžu vzpamatovat.

Why must fireflies die so young?

Re: Kapitulace

2007-09-10T20:12:00.001+02:00

Hurá, hurá, škola volá. Tímhle mě rodiče budili, když jsem byla menší. Je zajímavý, kolik odporu může taková nevinná věta vyvolat. Jenže mě teď nevolá už jenom náš gympl, ale i vysoká. Všichni ostatní jsou v zřejmě klidu, rozhodli se někdy ve druháku a je jim všechno jasný. Mně zdaleka ne. Takže postupuju vylučovací metodou a snad z toho něco vyleze. Zatím se pohybuju u různejch FF a FSV. Ale zájem je obrovskej, takže to jistím VŠE a Hnojárnou, jak nám radí profesorka dějáku. =P
Jak by řekla Kočička, rozvrh nám letos vytvářel "imbecildní debild". Takže tu mám dvakrát týdně do pěti, matiku skoro každej den, němčinu nejčastěji jako první hodinu dne a štědře dotovanou angličtinu. Zřejmě se budeme dívat na IT Crowd, protože máme moc hodin (ha!).
Jo, pamatujete si ještě někdo na Rock for People 2007? =D Konečně mám "pár" fotek od Martiny, které se tu objeví v nejbližších dnech, pokud nepůjde můj bratr zase spát v osm. Jeho neskutečně zábavný společenský život ho zmáhá, stejně jako boj proti zlým nacistům/spojencům v Enemy Territory. Dozvěděla jsem se, že můj život za nic nestojí, protože si neužívám (= neopíjím se každej pátek a nejím k svačině sedm rohlíků).
Ale to trochu odbíhám od Rokfóru a fotografické dokumentace by Martina. Zatím si budete muset vystačit s hláškama, co se nám povedlo nasbírat na tomto renomovaném hudebním festivalu. Stojej za to. A přijměte moji omluvu za tenhle nekonzistentní příspěvek. Většina mých postů se chová jako epizoda ze seriálu Simpsonovi.

Spare me the suspense

2007-08-29T20:58:00.000+02:00

Říčany. Život pokračuje. Mám zpátky českej chleba, českou televizi (o 50% méně reality show!) a českou klávesnici. Hned první den se mi povedlo zablokovat si přístup na internet banking, protože mám chytře heslo, který obsahuje Y. Nejsem si teď úplně jistá, kde Y je.
Cesta byla samozřejmě šílená. Vstávaly jsme v 4:30 a chytaly první autobus do centra. V Liverpoolu jezdí busy od 5 do 11 večer. Mezitím prázdno. Dovléct tašky na zastávku mi trvalo asi půl hodiny. Už si nikdy, nikdy nebudu brát s sebou knihy. Hezky si nechám vyřídit kartičku zadarmo a půjčím si zas něco o Radiohead. Bus do Londýna byl v pohodě, ale v L. jsme hledaly zastávku tak dlouho, až to nakonec byla ta, na kterou jsme přijely hned na začátku. Na lidech, co tam čekali s náma, bylo hned poznat, že jsou Češi. Dokonce jsem se s jedním bavila (Já: "Podržíš mi místo?" On: "Jasně." Já: "Umíš česky?" =P). Vyjeli jsme. V Doveru došlo k celkem zábavnýmu incidentu. Nějaká paní začala příšerně nadávat jiný, protože si dotyčná nechtěla přesednout. Připomínala mi mojí babičku (ta nadávající). Nakonec se nechápající pasažérka zvedla a zeptala se řidiče, co má ta druhá za problém. Anglicky.
Trajekt byl jako vždycky zábava, dokonce hráli Paola Nutiniho kdesi na sedmý palubě. Otálely jsme s Mácou v duty-free shopu a vybíraly parfémy. Ceny od 20 liber. Koupila jsem půl Tobleronky pro Mácy sestru. A Timesy. Hlavní článek byl o klukovi jménem Rhys Jones, co ho zabili v Liverpoolu. Ve čtvrti Croxteth nedaleko Waltonu, kde jsme s Mácou bydlely. Bylo to celý hrozně depresivní a po přečtení se mi zdály ošklivý sny. Zlověstný sny o tom, že umím číst myšlenky lidí, kteří jsou už skoro ani lidi nejsou. A taky se mi zdálo o lidech, co jsem je potkala v Grange. Asi na mě udělali dojem nebo co.
V některých ohledech je skvělý být zpátky. Už jsem si zvykla, že se jezdí na špatný straně (vpravo) a že lidi jsou opravdu česky oblečený. Ale najdou se i zápory. Například to, že se z mýho bratra stal starý mládenec. Hraje střílečky, cpe se sušenkama a chodí chlastat, takže všechno při starým. Ty kurděje mu opravdu přeju, protože snědl všechny sušenky, co jsem přivezla, za jeden večer. Což je výkon.
A začala jsem poslouchat MCR. A Beatles. A Interpol. Už se začínám dostávat do OLTA, zatím vítězí Mammoth. Stáhla jsem si Stardust, na kterej se už nehorázně těším, i když knížku od Gaimana moc ráda nemám. Dokonce jsem si konečně pustila The Notebook. Až moc romantický, ale pěkný. To pravý ale přijde až 7. září, kdy jde do kin Atonement. Ani mi nevadí, že tam hraje Keira. Knížka je asi to nejlepší, co jsem letos četla. A 12. září konečně Control! \o/

Liverpool: Den 44

2007-08-22T11:41:00.000+02:00

V patek jedeme domu. Bus odjizdi v pul sedmy rano, takze budeme muset vstavat nekdy v pul paty. Uz mi to ani nevadi, hlavne chci byt pryc. S rodinou jsme mely dalsich par incidentu ohledne najmu. Najednou chteli, abysme jim zaplatily i za vodu, plyn a dalsi, coz se nam vzhledem k tomu, ze 'doma' skoro nejsme, zdalo smesny. A hlavne se zminili o tom, ze ucet byl vyssi uz pred mesicem, kdyz jsme tu jeste nebyly. Ale platit jsme to mely my. Kdyz jsem Eve rekla, ze si to nemuzeme dovolit a asi se budeme muset odstehovat, poslala me na jiste misto. Odstehovat jsme se nemohly, nemelo by to cenu. Takze jsme s nima doted.
Cela tahle rodina mi udelala z Liverpoolu ztraceny, depresivni misto. Asi se sem nebudu chtit nikdy vratit. Ale bylo tu i par lidi, hlavne v agenture a v tovarne, co nam pomohli nebo jen byli pratelsky, coz je tu hrozne vzacny. Takze jsem navazala pratelske vztahy a poznala mnoho zajimavych jedincu. Koupila jsme si hezky boty, tricko, kolacky od pana Kiplinga, marmeladu a susenky za 13p. Poslouchala jsem tech tri sta songu, co se mi vesly na mp3, porad dokola, a hymna leta je pro me Knocked Up od Kings of Leon. Precetla jsem Na vychod od raje, Amsterodam, Sto roku samoty, posledni dil Adriana Molea, Na ceste, Lisey's Story, posledni dil Harryho Pottera a pulku For Esme, With Love and Squalor. Mam karticku do kazdy knihovny v Liverpoolu, Home Office a National Insurence Number. Mam dokonce anglickej ucet, kterej do mesice zrusim. To je z pozitivniho asi tak vsechno. Negativni zkusenosti to prevazej tisickrat. Ani by se to sem neveslo, takze nebudu zacinat. Jedu domu a na vsechno spatny zapomenu, az si budu vydelavat zpatky penize, co jsem do tohohle podniku vrazila.
A dalsi pouceni o Anglii? Kazdej kluk tu vypada jako fotbalista. Kazda holka se snazi vypadat jako Kate Moss. Vsechny nosi dlouhe rozpustene vlasy, tricka ke kolenum, balerinky a uplne stejny make-up. Jo, a v Anglii neprsi vzdycky. Jenom ku*va porad. A to je asi tak vsechno, co jsem mela na srdci. Pristy post bude uz zas z me drahe domoviny.

Liverpool: Den 32

2007-08-10T11:14:00.000+02:00

Dalsi udalostmi nenabity pracovni tyden je u konce. V utery jsme v Grange zazily mensi sok, ve dvanact nam jedna pani rekla, ze uz pro nas neni prace a ze mame pockat do dvou, kdy nas minibus odveze domu. Celkem vtipne. A odpoledne si Macu zavolala Lisa z Essentialu, ze s ni potrebuje mluvit. Cekaly jsme vsechno, ale to, ze ji vynada kvuli tomu, ze pracuje pomalu, teda ne. Stejne si myslim, ze si nas spletly a mela vynadat me. S nalepkama mi to nejde. Od stredy jsme prerazeny na odpoledni smenu od dvou do deseti. Davame cokolady do takovejch tub a kazdou chvili se pytlik s cokoladama roztrhne. Mame na ne hroznou chut.
Streda byla podobne vtipna jako utery. V devet vsechny cokolady dosly a sly jsme uklizet, takze tam vsichni jenom tak postavali a predstirali uklid. A vcera jsme dokonce pracovaly s Ceskou, ktera byla narozdil od 'nasi' rodiny docela v pohode. Pry se na odpoledni smene pracuje nejlip, nikdo na vas nerve a muzete si i sem tam dat cokoladu, coz jsme hned ucinily. Happy end je, ze dneska uz jdeme zas nekam jinam. Proste nas chvili nemuzou nechat na pokoji.
Uz se nehorazne tesim domu. S rodinou se skoro neda vydrzet, nastesti je ted moc nepotkavame. O vikendu byli opili a udelili nam prednasku o stastnem a bohatem zivote. Mame odejit ze skoly, odstehovat se na Zapad a vydelavat penize. Hlavne nemame chodit na vejsku v Cechach, protoze je to hrozna ztrata casu a nikdo nam to neuzna. Taky jsme se dostali k uplatkum za maturity. Podle Evy (pani domu) jsou prekvapive dulezitejsi penize nez to, co clovek umi. Takhle prece odmaturovala jeji dcera, ktera dneska pracuje v USA. Spojeny staty jsou ale vubec nejlepsi, zije se tu v pohode. Zapomnela rict, ze tam vsichni zijou v takovy pohode, ze tim zbytek sveta trpi. A Martin (pritel pani domu) se nam jen smal. Jak jen jsme hloupy, kdyz nechceme po zbytek zivota uklizet jako on. V petatriceti oslniva kariera. Jsou to proste uzasne primitivni, omezeni lide, co patri do muzea. A za par dni se ma jeste vratit jejich tupa dcera. Nemuzu se dockat jejiho spellingu (q vyslovuje jako kvi) a neschopnosti pouzivat question tags (...,yes?).
Jeste 14 dni.

Liverpool: Den 26

2007-08-04T12:34:00.000+02:00

Strucne k udalostem tohoto tydne. V pondeli jsme si uvedomily, ze je nam z OceanC fakt spatne. Tridily jsme morsky slimaky a podobny potvory a v noci se nam o tom zdalo. Takze jsme zasly do agentury a pokecaly se Scottem. To je takovy vtipny pan s uzasnym prizvukem a strasidelnym chrupem. Pry uvidi, co se da delat. Utery jsme jeste v OceanC prezily s mlcenlivou Val, se kterou jsme plnily krabice plechovkama. A od stredy uz pracujeme v Grange. Kryci jmeno: cokoladovna. Ale na cokoladky tu nenarazite, vsechno uz je zabaleny a bali se to dal. Takhle jsme prvni den plnila krabice Opravdovymi cedarovymi susenkami (zrejme se prodavaji i Neprave cedarove susenky). Taky jsme lepily cosi na pytliky s krmivem pro kocky (stare, ale aktivni kocky, a mlade a vysinute kocky). A druhej den, neboli vcera, jsme byly s Macou u linky na McVitie's, ohyzdne barevne ochucene susenky. Vypadame, jako kdyz nas nekdo mlati, mame totiz vsude modriny a skrabance a jina povrchova zraneni. Zejtra tam s trochou stesti pujdeme znova. Snad na nas Scott mysli.
Mimochodem, prisly vysledky CPE. Mam B. Speaking mezi borderline a good, lol. A exceptional Use of English a Listening. Pripadam si chytre. Snad mi to vydrzi do dalsi konverzace s rodilymi mluvcimi. Doslo nam jidlo a jedeme nakupovat do Asdy, jak nam poradil syn pani domu, ktery byl vcera zrejme pod vlivem drog. Jinak si neumim vysvetlit jeho prerusovanou rec, zachvaty vysinutyho smichu, zirani na mobil ve snaze zjistit, kolik je hodin, zatimco hodiny ubihaji, a zvysenou koncentraci oblibenych slov ('Vis jako to myslim? Rozumis mi? Je to A-Z-D-A, jo? Rekni A-Z-D-A a voni ti poradej. A-Z-D-A, chapes ne? Vis jak?'). Vrcholem bylo, kdyz se nas zeptal, zda mu zaplatime autobus, ktery uz davno nejel. Takze do AZDY jedem ted. Samy.

Liverpool: Den 19

2007-07-28T17:05:00.000+02:00

Je to v suchu. Po straslivejch dramatech tohohle tydne jsme konecne nasly praci. Na posledni chvili, protoze uz jsme se vazne chystaly domu. Nastesti se ozvala Lisa z agentury, ktera obstarava praci v Liverpoolu a to hlavne Polakum. Hned potom jsme jely do tovarny OceanC, co zpracovava morsky potvory. Jsou to svine klouzavy, ale lidi jsou za na ochotny platit pet liber, coz je nahodou asi tolik, kolik mame na hodinu. Prvni dva dny byly dost tezky, tahaly jsme krabice s nemluvnou Anglicankou jmenem Val. Vcera jsme se poprvy dostaly do kontaktu s obsahem konzerv a Polakama. Vetsina zamestnancu je polskyho puvodu, je tu i jeden Cech, dva Slovaci a asi pet Anglicanu, kterym nikdo nerozumi. Bavime se necim jako slovenstinou.
Rodina se trochu uklidnila, ale zjistily jsme, ze je to vzdycky jen na chvili. Nekdo z nich musi furt delat vlny. Vcera jsme se odvazily do obejvaku, abysme se podivaly na Back to the Future 3, a pani domu byla nezvykle mila, zato jeji manzel, kterej je obvykle v pohode, se tvaril zlovestne, takze jsme se odebraly do naseho pokoje. A za pet minut prichazi pani domu s prenosnym prehravacem, s tim ze se mame divat u nas a jist k tomu jejich kolacky, o cemz ale jaksi nevedela. Obrat o sto osmdesat stupnu. Mimochodem, kolacky jsme neukradly, byl to darek od vecne opileho syna pani domu.
Po skoro trech tydnech pozoruju, ze jsem si tu na dost veci zvykla. Hlavne na rizeni vlevo, coz mi delalo problemy. Lidi tu totiz i chodi vlevo a vubec vsechno delaji vlevo. A autobusova doprava je taky jina, kazda zastavka je na znameni, coz je celkem chytry. Ale asi si nezvyknu na pivo za dve libry.
Od ty doby co mame praci zase planuju, co si vsechno koupim. Zrovna jsme se sly podivat do Virgin a maj tam vsechno. I obrovskej plakat Wentwortha Millera. Hudebni dvdcka za deset liber, filmy za pet. Planuju nakup Firefly za osmnact, ale jeste si to rozmyslim. Mozna budu jeste melci a pujdu si koupit nejaky uzasny boty. Jo, ale to je jeste daleko. Zatim me ceka jenom drina v tovarne nebo, pokud budu mit stesti, v cokoladovne. =D

BTW, diky za vsechny komentare, bohuzel na ne nemuzu odpovidat, ale beru si je k srdci, fakt. =P

Liverpool: Den 14

2007-07-23T14:56:00.000+02:00

Par dni jsem se nedostala na internet. Vsechno to zacalo vecerem minuly pondeli, kdy jsme s Macou koukaly na Wimbledon a jedly oplatky. Neco se muselo zvrtnout. Od ty doby zacali byt nepratelsti, vycitavi a vsemozne otravni. Zejmena pani domu se ukazala jako naprosta hysterka, kdyz na nas jecela kvuli neuklizene koupelne, jak ji zanechali jeji drazi potomci. O dceri pani domu jsme se z e-mailu dozvedely, ze je ji 18 let a ma spoustu kontaktu, takze kdyby nebyla prace, neco nam najde. Zatajili nam ale, ze dcera je mladsi nez my, zrejme nevychodila ani zakladku a po 5 letech stravenych v Americe a Britanii neumi anglicky. Ostatne to se da rict o cely tyhle povedeny rodince.
Jeste porad nemame praci a rodina nam uz s nicim nepomaha. Zapomneli nam rict spoustu dulezitych veci, napriklad to, ze s praci nemame tak dva tri tydny vubec pocitat. A jsme tu na mesic a pul. Slovy literarniho hrdiny 'kdybych to byl byval vedel, tak bych sem byl byval nechodil'. Uz se neopovazuju chodit ani do obyvaciho pokoje, kde jsme driv mohly kdykoli na internet. Ted se dozvidam, ze jsme 'pridrzla', kdyz se chci ozvat domu. Zustavame jen v pokoji a obcas v kuchyni.
Jinak se potloukame venku. Jezdime do liverpoolsky knihovny, coz je obrovska budova, ve ktery bych nejradsi travila vsechen cas. Knizky si tu kazdej pujcuje sam, je tu asi 50 pocitacu, pohovky, hudebni casopisy...a vsichni desne ochotny. Jenom me trochu stve, ze si tu nemuzu pujcit novyho Pottera. Poradnik je pry dlouhej asi dva metry, takze ho ted lovim na warforu.
Dalsi dost depresivni vec jsou obchody. Mela jsem v planu si tu koupit spousta veci a ted muzu jen obhlizet vylohy a pripadat si chude. Penize totiz setrim na zpatecni listek do Londyna. Zitra se jeste uvidi, jestli pojedeme, ale je to dost pravdepodobny. Mame schuzku ohledne national insurence number, se kterym muzeme ziskat praci okamzite, coz nam samozrejme rodina rekla minuly pondeli a ted uz je to uplne na nic. Tragicky. Jdu si cist Harryho Pottera.

Liverpool: Centrum

2007-07-15T12:28:00.001+02:00

Liverpool: Walton vol.2

2007-07-14T20:38:00.001+02:00

Liverpool: Walton

2007-07-14T20:36:00.001+02:00

Liverpool: Den 5

2007-07-14T13:17:00.000+02:00

Dneska je pekne, poprve za tri dny. Pujdeme se zrejme projit (tj. dopravit busem) do centra a koukneme na more. Mozna uvidime i neco spojenyho s Beatles, to prenechavam Máce. Já mám v plánu fotit predzahradky. Taky hodlám najit tu ulici jmenem Gerard Way a vyfotit cedulku. =P
Práci jeste nemame, ale rysuje se moznost pracovat v tovarne na hamburgery, ale to az v pondeli, kdy se Ray vrátí z nemocnice a dá souhlas. Mozna budeme taky delat pizzu. Zatim chodime do agentur, kde nam nerozumí a my jim taky ne, a chtej po nás CV. Vcera jsme ho dokonce napsaly. Nehorazny vymysly, ale dela to tu takhle kazdej. Polaci jdou jeste dal, tvrdi ze umi anglicky, ale nekdy neumi ani slovo, a pak stojej u pultu a polsky rvou, ze chtej praci. A dostanou ji.
Vcera jsme vyrazily na mensi vylet, schuzku s Araby/východne vypadajicimi lidmi ohledne rozdavani letaku. Vylet nas prisel na 6 liber a Ali ani Hussein nikde, máme prijit v pondeli. Vlastne uplne vsude máme prijit v pondeli.
Mely jsme tu taky mensi oslavu spojenou s otázkami ohledne nasi inteligence, protoze jsme se prokecly, ze po gymnáziu mirime na vejsku. Farmar prevazejici zrni, kure a lisku nastesti nepadnul, takze jsme z testu vysly slavne. Pilo se hrozne sladký sampanský, dve libry za dva litry, a pousteli se Blue, Bee Gees a Robbie Williams. Alkohol v tomhle pripade skutecne pomohl, ale stejne jsem si musela tak v jedenact jit pustit Love Will Tear Us Apart. Ani nevim proc, je to proste skvela vec, která mi zrejme zachranila zdravej rozum. Muzu tvrdit, ze jsem usnula za zpevu Thoma Yorka v Pyramid Song, ale to by byla lez. V tomhle dome zni totiz porad jen Angels od Robbieho. Jeez. Ale v rádiích tu hrají skvele, proste presne to, co posloucham doma. Obcas koukame na britskou televizi, hlavne opakovani Friends a opravdu sileny reality show (v minuly byla zlodejska alkoholicka nestarajici si se o svý dite a jeji slusnacka sestra, hotový drama ze zivota). Zkousim si spis cist. Mám za sebou prvni cast Na ceste a je to super, skoro lepsi nez Kdo chyta v zite. Pristi tyden máme slibenou navstevu mistni knihovny, na coz se hrozne tesim. Ale uprimne receno, nejvic se tesim na nakupy. Ted jenom dostat praci a vydelat si na ty uzasne levny veci, co tu maj na kazdym rohu. \o/

Liverpool: Den 2

2007-07-11T20:31:00.000+02:00

Jsme tady. Po nekonecny autobusovy ceste pres nepratelske uzemi Nemecka, Belgie a castecne i Anglie jsme dorazily do primorskeho velkomesta Liverpoolu. Teda o mori se zatim dozvidame jen z doslechu, ale verime, ze tu nekde je. A co tu vlastne delame?
Vsechno bylo peclive naplanovano a zorganizovano uz pred drahnou dobou, kdy jsme se domlouvaly s jednou liverpoolskou rodinou, jakoze bysme k nim prijely a pracovaly par tejdnu v Liverpoolu. Ze zacatku to byla jen mlhava budoucnost, kazdopadne na zacatku cervence se z toho stala skoro pritomnost. Jeste jsme ale musely na Rock for People v Hradci Kralove. Nikdy predtim jsem tam nebyla, ale podle me se akce vydarila. Pocasi nic moc, chvili slunce, ale castejc dest. Kapely nektery uzasny, jiny usly, nektery hruza, napriklad jedna jmenem Schodiste. Vyhnete se jim obloukem. Do druhy katergorie patri Vypsana Fixa, ktery jsme si poslechly (já, Máca, Martina a Ana) ve spolecnosti vodni dymky a caje. Zazitku bylo hodne, za vsechny: Killers, kde jsme potkaly "tvrde" ricanske jadro, Hives, kde jsme se zamilovala do Pelleho (protoze technicky Pelle je rock a my jsme jen people), Sunshine, kde jsme vsichni docasne ztratily sluch, Prostitutes (basák Smity se boji naseho hypnotického pohledu, chodime se na nej totiz divat pokazdy), Disco Ensemble, Tata Bojs a nasi sousedi nabizejici nam merunky a spek.
Po návratu a naslednem de-bahneni za poslechu Live Earth (Pavel Andel je zly clovek, protoze nema rad Bloc Party) jsme se konecne vrhly na nakup jidla a baleni, coz slo dost ztuha. Odjizdelo se z Florence v 5 odpoledne a cesta mela trvat do 12 následujícího dne. Opet sme mely stesti na bodré sousedy, vyzbrojené rumem a britkým humorem. Zelene sedacky na velkem londynskem fotbalovem hristi byly podle nasich sousedu znakem, ze tam hraje Bohemka. Jinak bylo v busu vetsinou ticho - jen obcas prohlasil nektery z ridicu "Dover" nebo "Londýn". V pul dvanacty dopoledne nas vylozili na Victoria Station a zapomneli, ze jsme kdz existovaly.
Zde jsme stravily o dost delsi cas, nez jsme planovaly. Protoze do tri, kdy nám jel bus do Liverpoolu, zbyvalo dlouho, sly jsme najit park. Náhodou jsme narazily na Buckingham Palace a pak na St. James Park, plnej lidi a kachnicek. Bus nám samozrejme ujel, i kdyz jsme na nej cekaly pul hodiny. Pokoutne se vyplizil zadem, takze jsme si koupily listky do Manchesteru. Manchester je od Londýna hrozne daleko, alespon v autobuse se to zda jako celej den. Ve skutecnosti je to asi 5 hodin. Dorazily jsme v pohode a byly odvezeny do Liverpoolu v nocnich hodinach, kdy se nam uz nechtelo delat nic jinyho, nez se umejt a jit spat. To byl nas prvni den v meste Beatles. =P
Dneska jsme toho moc nedelaly, budicek byl kolem poledne a snidani jsme snedly ve spolecnosti Robbieho Williamse. Zda se, ze ho jeste parkrat potkame. Následovala mensi prednaska o praci v Liverpoolu a pak uz hurá do prvni agentury, kterou okupuji pracechtivi Poláci. Ty tu vsichni nesnáseji, protoze za praci nechteji moc, parchanti. V agenture nas odbyde protivna Polka - máme se ozvat za tyden. Sbohem. Jdeme se projit do parku a potkavame uniformovaný deti, bezici sportovce, Anglicany s pitbulama a rybáre. A pak zpatky do Yewdale Road. Domy jsou tu malinky a vypadaj vsechny stejne. Nektery se snazej odlisit aspon predzahradkama. Nektere jsou povedene, jiné prehnane. Nekde na predzahradky kaslou, zrejme to nebudou ty pravi Anglicani.
Zejtra mame na programu vylet do centra a budeme shanet praci. Pokud budeme mit stesti, sezenem neco uz tenhle tyden, ale pry to zavisi na anglictine a o ty mam ve svym pripade celkem pochybnosti. Uvidime. Zatim vas budu prubezne informovat o pobytu, urcite se tu objevi i neco o Beatles, protoze hodlame projit vsechny pamatný místa (jejichz pamatnost asi oceni hlavne Máca, já Beatles vubec neposloucham). A kousek na východ máme Manchester, kde zrovna probiha vystava o klubu Hacienda, kam rozhodne hodlam zajit. Takze zustante naladeni. =D

Just a trick of the light

2007-06-19T19:37:00.000+02:00

Mám blbou náladu - a po obhlídnutí spřátelenejch blogů to vypadá, že nejsem sama. Píšu si takový krátký nenávistný poznámky a dvakrát je podtrhávám černou. Ale co. Poslední dny jsou všichni tak děsně negativní, netuším, jestli je to stresem ze zkoušek nebo jen tím hnusným počasím (jsem asi jedinej člověk na světě, co nemá rád léto).
Říká se, že když se budete usmívat, lidem to přijde blbý a začnou se taky usmívat. Nějak mi to nejde. Menší tajemství - od loňskýho roku se neumím usmívat. Je to trapný, ale zapomněla jsem to a teď už se umím jenom tak šklebit. Věřím, že se mi to jednou vrátí. Blbá naděje.

I like my loneliness and the thoughts it brings, the darkness can sometimes be a pleasure to me... - The Cinematics, Break

Two Days To Go

2007-06-12T17:02:00.000+02:00

Ne, nejsem vůbec vystresovaná...naprosto ne. 14. a 23. června. Zkouška, na kterou psychicky ani vědomostně nemám, ale kvůli svýmu přiblble odvážnýmu rozhodnutí ji jdu podstoupit.
Uklidňuju se myšlenkama na budoucnost, ostatně jako obvykle. Někdy se mi zdá, že přítomností vůbec nežiju, pořád samý dalekosáhlý plány, rozpisy a odškrtávací seznamy. Ale tohle je můj oblíbenej seznam: seznam věcí, co budu dělat o prázdinách. Přečtu spoustu knih, na který jsem neměla čas. Půjdu na pár koncertů. Navštívím jedno pěkný evropský město. Abych dala nějakou hudební nápovědu, o jaký město jde, tak vám řeknu, že z něj pocházejí Ladytron, Echo & The Bunnymen, The Zutons, Robotville, Little Flames a hodně dalších kapel. A jedna je jako fakt.dost.známá. =P

It's a secret

2007-06-08T20:27:00.000+02:00

Ani jsem dneska nechtěla přivést tenhle blog zpátky k životu. Ale jaksi náhodně jsem se přes Tokyo Police Club dostala na jeden blog a pak na další až k tomu poslednímu, PostSecret. PostSecret je vlastně umělecký projekt. Každý může vyrobit pohlednici a poslat ji sem a tak se podělit o tajemství, sny, pocity, zradu, lítost, naději... Jediné pravidlo je, že tajemství musí být pravdivé a nikdy předtím nevyslovené. PostSecret si získal pozornost nejdříve jako výstava a potom i jako knížka. A taky se prý objevuje v klipu Dirty Little Secret od All-American Rejects, ale ten jsem teda osobně neviděla...
Tady je pár nejzajímavějších pohlednic. Možná nejsou pravdivý, ale působivý rozhodně...

Heinrichův manévr

2007-05-12T15:25:00.000+02:00

Novej singl od Interpolu je na světě. A jak už to tak bejvá, hodně lidem se nelíbí. Interpol prý zněj jako vlastní imitace a podobně. Fakt je, že nijak nevybočili ze svýho obvyklýho stylu. Ale je to styl, který se mi líbí a líbit bude asi ještě hodně dlouho. Už si kroužkuju v kalendáři datum 10.7.2007, kdy vychází Our Love to Admire. \o/
Interpol - The Heinrich Maneuver

Novýho u mě toho moc není, jedině že jsem se naučila péct sušenky (!). Žiju v hrozným děsu z CPE, ročníkovky a kombinatoriky. Zdaj se mi sny o přátelských chlápcích se sekerou. Poslouchám nezávisle-skalní playlist, Jon tam tenhle měsíc zařadil i Top! Top! The Radio!, takže vliv Sunshine se začíná šířit po světě. =P A dívám se, pokud mám čas, na Firefly. O tomhle naprosto skvělým seriálu se tu určitě ještě zmíním, mám ho ještě radši, než Prison Break, a to je co říct. Mimochodem, Prison Break se bude vysílat i u nás. Netuším kdy a netuším, jak blbě dopadne dabing, když ho má na starosti Nova. Měli bychom se začít bát.

Konečná

2007-04-29T14:03:00.000+02:00

Šest týdnů relativní pohody se chýlí ke konci. Za hodinu jedeme pro bratra na letiště, byl v Anglii na praxi jako kuchař. Navíc měl včera narozeniny, takže je z něj teď rodinnej hrdina #1. Upřímně řečeno se nemůžeme vystát, ale stejně jsem mu koupila dárek: širokej výběr čokoládovejch tyčinek, což je to jediný, co jí. Teď jenom doufám, že se nevrátí jako ten příšernej techno puberťák, ale jako normální člověk. To by bylo fakt vtipný. =P
Jestli to dobře počítám, tak se za dobu jeho nepřítomnosti spotřebovalo o 70% méně koly, sušenek a dalších nezbytných potravin. Hladinu hluku zvyšovali jenom moji rodiče, když si opilí pouštěli Franka Zappu (a já, když mi konečně došlo, že jako fakt uvidím Killers!). Z bratrova pokoje se po šest skvělejch týdnů neozval jediný výstřel/výbuch/kamarádi na teamspeaku. Nádhera. Vsadím se, že už pět minut po tom, co přijede, si budem všichni přát, aby se zas vrátil. =D
Jo, a má mi přivézt pár čísel NME (a marmeládu), i když se vymlouval, že "v malém přímořském městě (Bristol) o tom nikdy neslyšeli." Tipuju, že mý peníze utratil už první den. Za kolu a sušenky. =P

Bis Mai

2007-04-24T19:59:00.000+02:00

Nestíhám. Mám takovej pocit, že mi duben ujíždí pod nohama. Blbej referát o německý literatuře. Odbornej projev na rétoriku o ekonomických dopadech globálního oteplování, napsat to, udělat prezentaci a ještě to přednést. Seminárka ze ZSV mi taky úplně vypadla z paměti. A slovo ročníkovka mě teď děsí na každým kroku. Ale hlavně: CPE! *dies* Začínám tu dost panikařit. Už jsem se zaregistrovala, zaplatila a všechno, dělám si všechny testy, píšu ty jejich eseje, posloucham ten jejich podcast a učím se 100+ slovíček denně. Brendan ve mně má prej důvěru. Haha, to bych taky potřebovala. Jediný pozitivum to má, nemusím jet na vodu - Tregí se tvářila zklamaně, když jsem jí to řekla. Asi je jí líto, že mě nebude moct mlátit pádlem. Aspoň může ráno křísit třeťáky.
Jo a poslouchám (no, teď zrovna poslouchám Zanea Lowea, ale když ho zrovna neposlouchám =P) Tapes 'n Tapes. Last.fm doporučilo a trefilo se. Dobrá kapela, taková řekla bych kreativně-netypická. =D

Blame Canada!

2007-04-09T15:11:00.000+02:00

Aaargh. Kanadskej hudební export je příšerně, příšerně, příšerně návykovej. Po Arcade Fire a Wolf Parade mě postihla kapela jménem Tokyo Police Club. Vlastně jsem neměla v úmyslu je začít poslouchat, ale když měli na last.fm k poslechu zadarmo songy z EP A Lesson In Crime, nějak mi to nedalo. A teď mi to winamp pouští pořád dokola. Sakra.
Na wikipedii o TPC není nic moc zajímavýho, jenom že jsou z Newmarket, Ontario, consisting of vocalist and bassist Dave Monks, guitarist Josh Hook, keyboardist Graham Wright and drummer Greg Alsop. Přičemž Dave Monks vypadá trochu jako Ron Weasley a trochu jako můj bývalý spolužák Jarda Straka (...). TPC maj rádi roboty a sendviče, nejlíp několik na sobě.

A ještě video - Nature of the Experiment.

Nezávisle-skalní playlist

2007-04-08T10:48:00.000+02:00

Celkem skvělá věcička. Tajemná osoba jménem Jon sestavuje každej měsíc playlist asi 100 až 110 songů neznámejch kapel (dneska se jim říká indie nebo tak nějak =P) a kdokoli si ho pak může stáhnout jako torrent. Netřeba říkat, že Jon dostává fakt tisíce děkovných dopisů, protože každej playlist je jako celek hrozně příjemná kulisa. Některé písničky ale fakt stojí za to, abyste se dokonce podívali, kdo je hraje a co by se ještě od nich dalo sehnat.
Takovejch 700 MB hudby je pro mě sice až moc, ale už mě začalo nudit, co mi last.fm pořád cpe (rozuměj doporučuje). Nemůžu se divit, co byste taky doporučili člověku, co poslouchá Radiohead, Arcade Fire a Klaxons? =D Pár objevů už mám, bohužel jsou tak neznámý, že na youtube skoro nic kloudnýho nenajdete. Takže jsem nucena je uploadnout pro ty nepravděpodobný jedince, co by si je chtěli poslechnout =P
Jinak: naštvání Prison Breakem vystřídala jiná nálada. Trefně to vystihl Andy: "...just seen the last episode and now I'm like O_O" Jo, taky si tak připadám. Literárně počítám dny do další řady (142!). Asi si sem pověsím počítadlo, až přijdu na to, jak se to dělá. Má to aspoň jedno pozitivum - konečně mám čas se podívat na všechny filmy, co jsem si stáhla a co mi Máca přinesla, za což jí patří dík. Stranger Than Fiction byla fakt výborná komedie. Teď jdu na něco vážnějšího - An Inconvenient Truth s Alem Gorem. Protože globální oteplování není vůbec pěkný a ví to i Razorlight.

A Toys Orchestra - Cornice Dance
Hmm, co o tomhle říct. Je to hezký a dobře se při tom skáče přes švihadlo. =P
DJ Sunderland - HeartStorm to Interzone
Ideální dubnová šílenost aneb co se stane, když se potká Karen O s Arctic Monkeys a Klaxons.
Tokyo Police Club - Box
Taky se vám zdá, že se v poslední době vynořilo hrozně moc skupin s "club" v názvu? Divný, že...Jo, a písnička dobrá. =D
Manic Street Preachers & Nina Persson - Your Love Alone Is Not Enough
Moje kapela #1, když mi bylo 13, a jejich hitovka nazpívaná s Ninou Persson z Cardigans.
The Sea and Cake - Too Strong
Je to poklidný a dost mellow, ale moc se mi to líbí.

Nesnáším Prison Break!

2007-03-31T12:00:00.000+02:00

Přesněji řečeno lidi, co ho píšou. Jak si můžou dovolit psát takový šílený zvraty? Promo na poslední díl druhý řady mě teda dostalo. Vsadím se, že to skončí zas nějak hrozně. A pak máme čekat až do 29. srpna na premiéru třetí řady, ve který se doufejme pár věcí vysvětlí. Čtyři měsíce je dlouhá doba, ach jooo. =/

Prison Break 2x22 Promo Season Finale (Jenom na vlastní nebezpečí!)

Tenhle obrázek si ode mě vysloužil velký "huh?" =P Někdo mi to asi bude muset vysvětlit.

No a jinak poslouchám Wolf Parade a těším se na večer. Jarní Sázavafest!

Hitparáda nejprestižnější!

2007-03-30T18:27:00.000+02:00

Hm, tak na únorovou jsem se jaksi vykašlala, ale jedeme radši dál. Kvůli filmovýmu šílenství jsem trochu přestala mapovat svůj hudební vkus, který se sice pomalu, ale snad vyvíjí. Bude se vyvíjet až do toho dne, kdy začnu poslouchat ty samý věci jako můj otec, takže Franka Zappu a tak. Doufám, že se tý doby nedožiju.
Měním trochu formát, nejoblíbenější songy měsíce se tu objeví ve formě videí, vím sice, že na to nikdo nekoukáte, ale je to takový...pěknější. =P

20. Franz Ferdinand - What You Waiting For? (Gwen Stefani cover) =D
19. Snow Patrol - Somewhere A Clock Is Ticking
18. Clap Your Hands Say Yeah - Over And Over Again (Lost And Found)
17. Kings of Leon - King of the Rodeo
16. Echo & The Bunnymen - The Killing Moon
15. The Arcade Fire - Crown of Love
14. Broken Social Scene - Cause = Time
13. Kaiser Chiefs - Retirement
12. Amy Winehouse - Rehab
11. Hard-Fi - Better Do Better
10. Sonic Youth - Teen Age Riot
9. Sunshine - Top! Top! The Radio!
8. Sonic Youth - Sugar Kane
7. Wolf Parade - Modern World
6. Cold War Kids - We Used to Vacation
5. Mogwai - Take Me Somewhere Nice
4. Wolf Parade - I'll Believe in Anything

3. Cold War Kids - Hospital Beds

2. Stars - Your Ex-Lover is Dead

1. Bloc Party - I Still Remember

Pořád lepší než t-music, ne? =P

Hlášky vol.8 "To znáte z biologie.."

2007-03-29T19:34:00.000+02:00

...ale každá hodina chemie nás znovu přesvědčí, že to z biologie fakt neznáme, vlastně jsme o tom nikdy neslyšeli a už začínám přemejšlet nad tím, co se v biologii vlastně učíme. =P To by bylo tak na úvod. Možná jste si všimli, že se můj blog zrovna nepropadá pod tíhou novejch postů - za únor přibyly tři, za březen zatím čtyři, což je slabý, já vím. Ale hodlám se polepšit. Už si nebudu číst po večerech Prison Breakovou fanfikci, fakt. Budu psát obsáhlé a smysluplné články vysoké literární úrovně. A začnu rovnou teď - mám pro vás pár hlášek z našeho šedivého ústavu. Který nás ničí.

Němčina
Roman: "Meine Oma ist achtzehn Jahre alt."
Kozel: "Pokoje si můžou i vybalit."(vybavit) Kočička (cynicky): "Jó, můžou si i vybalit?"
Kočička: "Starat se o důchodce v tom smyslu, že je i trošičku terorizujete..."
Pepa: "Jak se jmenoval ten z Prison Breaku? Mango? (Avocado)

Základy společenských věd
Valachová: "No jasně, že to není názor krtečka, když to říkáš..."
Já: "To je jak ta dementka z estrád..."
Martina čte: "...stropní trolej..." (sportovní trofej)
Valachová: "Tak na zkoušení půjde Filip Baťka." "Filip: "Tak mi dejte za pět." V: "Ale ne..." Všichni: "Tak mu dejte za dvě, no."
Valachová: "Chovejte se jako studenti nebo starší lidé!"

Čeština
Jana Chrudimská: "Ulrich se stává tajemníkem osla." (oslav)
Kočička: "Jitka už ho sbalila..." (sešit)
Posoldová: "...k 70. výročí vlády Františka Josefa I. (1918)..." Filip: "To už bylo!" a "To je za dva roky!"
Jana: "...hrabě Randsdorf..." (Landsdorf)
Posoldová: "Čtenáři Blesku se projevili..."
Filip: "Jaký je tvůj osobní názor na sexuální vztah okolo 12-13?"
Posoldová (na Kozla): "Ignorante jeden..."
Filip: "Je mražák nebo mrazák? A je okurka nebo okurek?"
Zdeněk: "Umejte ji balicím papírem!" (omotejte ji)
Posoldová (sladce k Filipovi, kterej spad ze židle): "Upadla ti židle."
Posoldová (o Filipovi): "Navíc je to starý mládenec!"
Bětka: "Klade mu na dlaň čelo..."
Posoldová: "Michale, přečti nám Škaredý zjev."
Posoldová: "...jízda na lodi s potopením."
Posoldová: "Jaký je rozdíl mezi lingvistikou a filologií?" Filip: "To je něco s těma známkama, ne?"
Posoldová: "Adam se blýská..."

Biologie
Dáša: "Z čeho bereme energii?" Kozel: "Z papkání asi.."
Dáša: "Kam to jde?" Filip: "No ňákej vnitř, ne?"
Dáša: "...druhotný hlas pohlavní..." (znak)
Dáša: "Tímhle se hltá, tímhle se hrtá..."
Dáša: "Roman chce něco říct?" Roman: "Ne.." Dáša: "Tak buď zticha."
Dáša: "Vzduch zůstává v plicích, ledaže by vám ho někdo vysál." Filip: "Třeba vysavačem."
Dáša: "Co je holotropní dýchání?" Kozel: "To se člověk přivádí do jiného stavu."
Dáša: "To o tom nemusíš ani vědět." Kozel: "No když na tebe někdo tak divně dejchá, tak jo."
Dáša: "Česlo a vrátník." Kozel: "Cože, křeslo a vrátný?"
Adam: "...dvanácterák..." (dvanácterník)
Jana Horáčková: "...přední zuby..." (řezáky) Filip: "Tesáky!" (špičáky)
Berosh (nahlas při písemce): "Čápe nevim!"
Filip: "Může se ta bulimička vyblít i psychikou?"
Pepa: "Hlídají si jídelníček, aby se jim náhodou nestalo, že by snědli třeba prase..." Dáša: "No, to se mi jednou stalo..." Hroch: "Co, že jste snědla omylem prase?"

Angličtina
Kozel: "They become bored and arrested." (restless)
Filip: "He's always wearing his brush."
Šimonová: "Smack..." Roman: "SMACK THAT!"
Šimonová (vypráví příběh): "Měl jsem krásné dětství. Chodívali jsme k rybníku a jednoho dne jsem tam spadl a utopil jsem se..."
Kozel: "...the Filip..."
Filip: "He lájvs in his cell." Já a Máca: "Lájvs?!"
Šimonová: "Is there any difference between people and mice?"
Šimonová: "Moje děvče zrušilo zasnoubení, protože jsem nebyl."

Dějepis
Berosh (na Červenku): "Jste Němec?"
Adam: "Slovo telegraf se skládá ze dvou slov - je to slovo tele..."
Červenka: "Můžeš nám, Adame, popsat, jak bezdrátová telegrafie funguje?" Adam: "Nejsem fyzik, matematik ani chemik.."
Červenka: "Filip Baťka má referát..." Filip: "No já mám spíš jenom odpověd na tu otázku." Červenka: "A jaká je ta odpověď?" Filip: "Ano."

Chemie
Uhlíková: "Adame, nekoukej mi tam, to je muj soukromej matriál. Já ti taky nelezu do tašky!"
Dáša: "Můžu mluvit s Janou Chrudimskou?" Uhlíková: "Tak si jí snad vem na chodbu, ne?!"
Uhlíková (kouká na Filipův alkohol): "To je zrůdička."
Uhlíková: "Tam někdo kecá...byl to holčičí hlas. Filipe!"
Uhlíková: "Adame, máme my dva spolu stejné esenciální kyseliny? Adam: "Já bych řek, že ne."
Uhlíková: "Tomáši, nelehej si tam! Já tady taky neležím na stupínku.."
Uhlíková: "...utváří vlasy, nehty, kopyta..."

Různý zdroje
Máme ve třídě nový žáky - jsou to Adam Pechatý, Ota Hasák a Jitka Salámová. (Plechatý, Chasák a Slámová)
Koukolová: "Víte všichni, kde vzal Libor těch 6?" Libor: "No z minulýho příkladu..."
Tregí: "Baťka, jak to že kouříš?"
Mára: "Cos dostal, Čápe?" Čáp: "Já se nechci chlubit." Ota: "Tys dostal tu jedničku, že jo?" Čáp: "Nó, podtrženou..."
Maruška: "Já jsem byla asi v roce 1917..." (Ha!)
Posoldová: "Kde chcete mít maturitní ples?" Někdo: "Na Žofíně?" Další: "Žofín je drahej..." A další: "To nevadí, Filip ho koupí! Prodaj kus ropovodu!"
Daniela: "Zdeněk jí jenom jednou denně a to pořád."

Přehršel filmů

2007-03-17T21:05:00.000+01:00

Nevím, jak jinak to nazvat. Rodina mi postupně ochořela, takže jsem byla tenhle tejden každej den v půjčovně pro další kvalitní dvd, protože všichni odmítají dívat se na počítači na kultovní filmy, co stahuju. Jejich smůla. Naštěstí o výběru nerozhodoval bratr, takže jsem nemusela půjčovat různý Underworldy/Resident Evily.
V neděli to byli Potomci lidí, sci-fi s Clivem Owenem, pro kterýho mám od Sin City trochu slabost. Film se odehrává v roce 2027, kdy je Británie posledním ostrovem pořádku ve světě, který se zhroutil. Teroristické útoky vidíte denně, pro ilegální imigranty se staví koncentráky, věřit nemůžete nikomu. Navíc zrovna zemřel nejmladší člověk na světě, kterému bylo mu 18. Po tuto dobu se ve světě nenarodilo jediné dítě. Theo (Owen) je alkoholik a troska a tak vás ani moc nepřekvapí, že zrovna on má dostat do bezpečí těhotnou Kee, čímž ho pověří jeho bývalá žena Julian (Julianne Moore). Children of Men je hodně povedený a napínavý film. Srovnala bych ho s V for Vendetta, ale tady je svět budoucnosti daleko uvěřitelnější. Má lepší soundtrack - ušlyšíte například Crimsony, Radiohead nebo Libertines. =P A Michael Caine jako hipík je bezkonkurenční! Tuhle hlášku prostě miluju: "You're having the first baby in 18 years. You can't name him Froley!" =D
V pondělí to byl Capote - už to umím i správně vyslovit. Celkem se mi do toho nechtělo, což byla hloupost. Philip Seymour Hoffman se mi líbil už v Magnólii, tady je ale fakt strhující. Ve filmu jde zhruba o tohle: Truman Capote píše knihu o čtyřnásobné vraždě, ke které došlo v šedesátých letech v Kansasu. Setkává se s vrahy a postupně skládá dohromady příběh nazvaný Chladnokrevně. Pro jednoho z vrahů se stává přítelem a uvěří, že mu chce Capote opravdu pomoci. Ten ho ale jen využívá, dalo by se říct, že chladnokrevně. Film se mi líbil hodně, až mě to překvapilo. =P
Okrajově se zmiňuju o The Devil Wears Prada - nenáročná komedie, zajímavá hlavně díky Meryl Street a, přiznávám, botám a oblečení. =P Od Miami Vice jsem si taky slibovala hodně, ale nějak mě nezaujalo. Asi to nebude zrovna můj styl, i když to mojito na Kubě by se hodilo.
Dneska jsem si konečně pustila Donnieho Darka a zejtra ho dám asi znova, je to nářez. Doporučuju každýmu. Objevuje se tu takový množství témat, nad kterýma se můžete zamýšlet hodiny a stejně to nedáte dohromady. V USA je to hodně kultovní dílo, u nás se o něm moc neví, ale pro filmový freaks (mezi který se počítám) je Darko naprostá nutnost!

Oblíbená (a pravdivá) hláška z filmu:

Dr. Thurman: The search for God is absurd?
Donnie: It is if everyone dies alone.

Pouť

2007-03-11T15:40:00.000+01:00

Tak jsem byla včera poprvý v životě na Matějský. Konečně se splnil můj velkej dětskej sen, dokonce jsme byly s Mácou a Martinou na něčem podobným horský dráze. Došlo taky na autodrom, kde se nás pokoušela sejmout nějaká šílená holka, dům hrůzy, do kterýho jsem odmítla vstoupit =P, atrakci jménem Break Dance, při který jste si dobře omlátili hlavu, ale jinak skvělý. Nakonec jsme po obědě (cukrová vata) daly i nějakou odvozeninu centrifugy. Na ty 50 metrový jeřáby a katapulty moc nejsem, život mě ještě neomrzel =P, ale tohle byl taky celkem excitement. Takže velký díky Máce, že ji to napadlo a taky za sušenky, co přišly docela vhod při naší nedobrovolný procházce =D

Slibovanej filmovej post se asi konat nebude, protože na oba snímky ještě čekám. Stahuju taky Donnieho Darka, protože mě štve, jak o tom všichni pořád mluvej (takhle jsem se dostala k Prison Breaku =P) a mám ráda Jakea. Taky se můžu těšit na Rekviem za sen, Casino Royale a RollerCoaster Tycoon 3 =D U prvního dílu jsem strávila doslova měsíce a po tý pouti mám nějak chuť si zas něco podobnýho zahrát.
Jinak filmový zážitky poslední doby: Královna. Anglickou rodinu sice nemusíte pokládat za zajímavou, tenhle film si ale nenechte ujít. Odehrává se v roce 1997, kdy nastupuje Tony Blair. Později dojde ke smrti princezny Diany, ke které se královská rodina neumí postavit tak, jak by si to přáli její poddaní. A zachránit její tvář se pokouší právě Blair. Asi to nejlepší na filmu je přesvědčivost postav, Tony a Cherie se hodně povedli a Helen Mirren toho Oscara dostala (podle mě) zaslouženě.
Další zážitek není úplně filmovej. Stáhla jsem si první díly seriálu Heroes, který v USA patří do "velký čtyřky" společně s Prison Breakem, Lost a 24. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé se zvláštními schopnosti, někteří umí létat, teleportovat se, jsou neporazitelní (což se hodí) nebo umí předpovídat budoucnost. Poslední z nich předpoví jadernou katastrofu v New Yorku, ke které má dojít za pár týdnů. A hádejte, kdo se jí bude pokoušet zabránit. Seriál je zajímavej hlavně proto, že jednu z postav hraje Milo Ventimiglia (Jess z Gilmore Girls). =P
Nesvatbovi (Wedding Crashers) je hodně nenáročná a předvídatelná komedie, ale bavila jsem se. Asi proto, že to chlapci z Frat Packu (Jack Black, Vince Vaughn, Ben Stiller, Will Ferrell, Owen Wilson, Luke Wilson a Steve Carell) prostě dokážou zařídit. =D
Asi největší zážitek je ale Dokonalý trik (The Prestige). Příběh tu popisovat nebudu, protože ve finále je stejně všechno jinak, ale můžu říct, že je všechno je jenom iluze a pravda je někde venku (asi). Tvůrci mě dokázali zmást úplně skvěle, takže opětovný zhlédnutí je nevyhnutelný. =P

Na závěr menší hádanka: Schválně, kdo z vás pozná všechny herce na obrázku. Jestli si správně pamatuju, tak je z filmu Nesnesitelná krutost. Všichni z nich hráli jeden čas v seriálech. =P

Improperly Propagated

2007-03-02T18:28:00.000+01:00

"Pár" oblíbenejch hlášek z Prison Breaku. =P

Sucre: What’s another word for love?
Michael: What’s the context?
Sucre: Oh, you know... yeah, "I love you so much, I aint never knockin’ over a liquor store again" context.

Michael: The Taj... it would be a shame for the eighth wonder of the modern world to collapse because the stress is improperly propagated.
Pope: Improperly propagated?
Michael: Improperly propagated.

Lincoln: Getting outside these walls is just the beginning. You're gonna need money.
Michael: I'll have it.
Lincoln: And people on the outside. People that can help you disappear.
Michael: I've already got them. They just don't know it yet.

Haywire: I got a neuroanatomic lesion affecting my reticular activating system.
Michael: What does that mean?
Haywire: It means I don't sleep... at all.

Sara: This isn't nothing Michael, I need you to tell me what happened.
Michael: Don't make me lie to you.

John Abruzzi: So what's the problem?
Michael: You're looking at it.
John Abruzzi: Haywire?
Michael: Yep. That's my new cellmate.
John Abruzzi: That's a problem.

Michael: It’s just math.
Sucre: What if your math is wrong?
Michael: You’ll drill into one of a dozen gas lines behind the wall. There’ll be an explosion and we’ll be burned alive.
Sucre: But you’re good at math, right?

John Abruzzi: You're drilling holes with an eggbeater?
Sucre: I know. Crazy, huh? It's called the "Hooker Law." It says that if you poke exact right holes in something big and strong, it gets very weak.

Tweener: That's slavery, yo!
Michael: That's prison, yo.

C-Note: Concrete is my specialty. Can you dig it?

John Abruzzi: Sgt. Sodomy, you're up next!

T-Bag: Hey John, you know actually, about Jesus, [slits Abruzzi's throat] say hi to him for me, will ya?

Agent Paul Kellerman: ...You named me? Right there, along with the rest of them?
Agent Hale: I got scared, man, that's all it was.
Agent Paul Kellerman: [Cocks gun and waves it at Hale] *You named me, Danny?*
Agent Hale: [cowering] Allison's due in one month.
Agent Hale: Paul, you and me...we....we've been friends since the Academy...
Agent Paul Kellerman: You named me.

Lincoln: You letting me win, Michael?
Michael: No...
Lincoln: Mm hmm, show me your cards.
Michael: I'm not going to show you my cards.
Lincoln: Show me your cards!
Michael: I'm not going to show you my cards!
Lincoln: Give me your cards!
[grabs the cards out of Michael's hand and slaps them on the table]
Michael: [sheepishly] Gin.
Lincoln: Funny that...

Michael: Haywire, do I look even vaguely familiar to you?
Haywire: [pauses] Are you the guy who stole my toothpaste?

Sara: What do you want from me Michael?
Michael: Sara... I need you to do something for me.
Sara: What?
Michael: Wait for me... it won't always be like this. In this room, in this place.

Sucre: What do we do now?
Michael: We run.

2007-03-02T13:03:00.000+01:00

Ne, vůbec nezanedbávám blog, to se vám jenom zdá. Kdyby nebyl únor tak hrozně bezudálostní měsíc, napsala bych toho samozřejmě víc. Takhle se můžu zmínit tak akorát o maturitním plese, kterej mě znovu potvrdil, že mojito je moc dobrej koktejl, pokud se hrozně nudíte. Už se děsím příštího roku, protože to celý vypadá složitě a draze a hudebně špatně. Stejně mě ani nepustěj k maturitě, takže se nemám čeho bát. =P
Poslední post byl o Prison Breaku. Můžu klidně přiznat, že mi tohle úžasný dílo vyplnilo čas mezi tehdy a teď. První řada vás prostě dostane a podruhý ještě víc, je to skoro jako se Šestým smyslem (Jo, koukám na to pokaždý, když to jde v televizi. =D). I když tam většina věcí vypadá náhodně a nepravděpodobně, všechno je jenom součást plánu. =P Sice jsem si myslela, že druhá řada bude propadák a vůbec, stejně se od toho nemůžu odtrhnout. Tady už jde trochu víc o to, jak jste si oblíbili postavy, a to mně se samozřejmě povedlo. Teď ani tak nemluvím o Michaelovi Scofieldovi, to je snad jasný. =P Naprosto nejlepší je agent Paul Kellerman a jeho domácký úsměv. Odpornej záporák s vizáží hodnýho souseda od naproti. A když předstírá homosexuálního narkomana ("Myslím, že ten koláč by chtěl trochu cracku..."), musíte si ho zamilovat a odpustíte mu i pár těch scén s mučením.
Jedno ale PB musím vyčíst: způsobuje téměř ochromující závislost. Teď už je to sice za mnou (další díl je až v úterý, jak já to přežiju =P), ale zažila jsem den, kdy jsem nebyla schopná dělat vůbec nic kromě sledování obrazovky. A když už jsem se od ní odpoutala, život mi přišel hrozně děsivej a beze smyslu. Skoro jako když máte depresi a nedokážete žít. No, naštěstí se mi povedlo ten pocit rychle zahnat a uvědomila jsem si, že takhle by to být nemělo, a začala jsem konečně dělat něco alespoň trochu produktivního. Skoro se mi zdá, že mě tenhle zážitek posunul na správnou cestu, ale možná je to jenom taková představa. Každopádně se teď radši budu držet svý don't-waste-your-time-or-time-will-waste-you filozofie kombinovaný s žebříčkem hodnot získaným z His Dark Materials a budu se snažit. Opravdu.
Premiere mě navnadila na návštěvu kina dvěma pětihvězdičkovejma filmama, ale jelikož jsem finančně na suchu, pomáhá mi warforum. Jde o The Fountain a Mah Nakorn, takže možná čekejte filmovej post, vypadají slibně. Ještě mě čeká Almost Famous, Kingdom of Heaven (Máme skvělý titulky. "Kill him" je přeloženo jako "Zabi ho!"), Amélie po stopětadvacátý a Pride & Prejudice, protože tohle je poslední všední den prázdnin a hodlám si ho kulturně zpříjemnit.

WWIII

2007-02-11T16:39:00.000+01:00

Mohla by to sice být třetí světová válka, ale takhle jen zkracuju jméno Wentworth Earl Miller III, protože je bez urážky naprosto hrozný. =P Jak už napsala Clementine ve svým blogu, jedná o "nadpozemsky" hezkýho kluka, s čím musím souhlasit. Popsala tam taky, o co v tomhle seriálu jde, takže tady jen krátce: Lincolnu Burrowsovi (Dominic Purcell) zbývá třicet dní života, čeká ho elektrické křeslo za vraždu vice prezidenta USA. Je nevinný, ale ze začátku tomu nikdo včetně jeho syna nevěří. Do vězení ho jde zachránit jeho bratr Michael Scofield (Wentworth Miller), který nevypadá jako génius, ale je (a směje se, jen když se nedíváte). Zvenčí se zase snaží pomoci Lincolnova bývala přítelkyně Veronica Donovan (Robin Tunney). Děj je fakt napínavý, není to jako v Lost, kde po celou epizodu zírám a pak řeknu aha, tady vždycky víte, co a jak a stejně zíráte. A na konci každýho dílu jsou tak šílený zvraty, že se prostě musíte dívat dál.
Pár obrázku, tady kvalitní z časopisu:

Celá skvadra:

Můj wallpaper: =D

Nic moc novýho.

2007-02-11T15:45:00.000+01:00

To je přesně ten důvod, proč se tu od začátku února nic neobjevilo. Existuje takovej slib, zaznamenanej tady na blogu kdysi v září nebo říjnu, kdy jsem se rozhodla, že to tu nebudu zanedbávat, ať už bude život sebenudnější. Jenže život nudnej je a nechci, aby se všechny moje posty skládaly jen z obrázků nebo youtubáckejch videí, když mi docházejí slova. Raději počkám, až bude o čem psát.
Jsem člověk útržkovitý paměti, takže napsat něco o uplnynulým tejdnu je pro mě nadlidskej úkol. Skoro mě napadá, že bych si měla vést deník jako Alexandr Veliký, jak to bylo popsáno v knize Rukovět správného chlapa od Davea Barryho (Tuhle hodně zábavnou knížku koupila kdysi máma tátovi, čímž mu zřejmě chtěla něco naznačit. =P). Takhle nějak měl vypadat vlastoručně psaný Alexandrův deník:

327 př. n. l., 4. listopadu - Dobyl Malou Asii.
323 př. n. l., 17. května - Zemřel v mladém věku.

V mým případě by to vypadalo takhle:
Pondělí. Od Pepy dostávám Prison Break, ale nemám na něj čas. Musím poslouchat Clap Your Hands Say Yeah a učit se.
Úterý. Na němčině nejsem po dlouhý době za debila, i když konjunktýv cvaj teda ještě neovládam. Prison Break odkládam na středu, čeká mě chemie a Hot Chip.
Středa. Pilot vypadá zajímavě. Nechápu, ale sleduju. Po poslechu pár nových hudebních objevů jsem teď tak alternative, že se mi ani nechtěj zavazovat tkaničky...
Čtvrtek. Dobrovolně jsem si vysála pokoj, nebyl už totiž vůbec vidět stůl. Měla bych se učit, ale koukám na Prison Break.
Pátek. Na kytaře mě naprosto vytočil učitel. Nejdřív si hrál asi deset minut sám pro sebe, pak se ptal, jestli mám ráda baroko, který opravdu ráda nemám, poslal pár esemesek, něco chroupal a pískal si, když jsem hrála. Grrr. Nutně potřebuju někoho normálního...Večer se uklidňuju Prison Breakem.
Sobota. Jdeme s Danielou cvičit. Měla jsem sice v plánu dělat něco produktivního (Něco jako Roscoe, chápete? Nechápete.), ale nakonec jsem si udělala jen test povolání, podle kterýho mám skvělou prostorovou orientaci. Já, která měla trojku z deskriptívi jen díky tomu, že jsem seděla vedle někoho, kdo tu orientaci měl. Mezi jednotlivými díly PB pociťuju abstinenční příznaky. Vyhledávám lékařskou pomoc u Spidermana.
Něděle. Po barevným šílenství A Scanner Darkly píšu tenhle post a poslouchám Broken Social Scene. Hádejte, co mám dnes v plánu, když mi ještě zbývají dvě epizody ...

Zpěvačky...

2007-02-01T19:35:00.000+01:00

Přiznávám. Zpěvačky moc nemusím, snesu je jen po menších dávkách. Nevadí mi trochu Reginy nebo PJ, sem tam něco Lily Allen. Prostě se dlouhodobě fixuju spíš na zpěváky. Se vzhledem to ale opravdu nesouvisí =P No, možná někdy...ale u některejch kapel je spíš na co koukat než co poslouchat. =D
Téměř proti svý vůli jsem si znova stáhla Yeah Yeah Yeahs. Zkoušela jsem je už loni, ale podobně jako Bloc Party mě tehdy nezaujali. A jelikož teď se mi Bloc Party moc líbí (teda Silent Alarm, že =P), zasloužila si i Karen O druhou šanci. A musím říct, i když to není snadný, že se mi snad začal líbit její hlas. Hlavně v Gold Lion a Cheated Hearts. Třeba si po pár letech pustím celý album. =P

Ještě jedna "děva" zaujala moji pozornost, Beth Ditto z The Gossip. Beth je stokilová Američanka, punkerka lesbický orientace, která nesnáší Bushe. Takovou osobu si prostě musíte zamilovat. Na last.fm se do ní někdo kvůli tloušťce začal navážet, ale všichni ho tam pěkně zpražili, sranda. =D

The Gossip - Standing In the Way of Control. Hrozný video, dobrej song. =D

Midlake - Roscoe. Taková jemná indie popová věc...Začátek mi připomíná MASH.

A co ještě poslouchám: The Horrors, hochy, co se uměj oblíkat a malovat (a česat).

Be Your Own Pet - Adventure, zrovna stahuju celý album. A to maj dokonce zpěvačku!
Hot Chip - Boy From School. Příjemná elektronika.
The Streets - Pranging Out. Mike je super jako vždy.
Midlake - album The Trials of Van Occupanther. =P

House of Cards

2007-01-30T21:19:00.001+01:00

I don't want to be your friend
I just want to be your lover
No matter how it ends
No matter how it starts

Forget about your house of cards
And I'll deal mine
Forget about your house of cards
And I'll deal mine

Fall off the table,
And get swept under
Denial, denial

The infrastructure will collapse
Carpet spikes
Throw your keys in the bowl
Cause your house burned tonight

Forget about your house of cards
And I'll deal mine
Forget about your house of cards
And I'll deal mine

Fall off the table,
And get swept under

Denial, denial
Denial, denial
Your ears should be burning
Denial, denial
Your ears should be burning
Denial, denial

Další anketa.

2007-01-30T20:44:00.000+01:00

Tohle mě na pár minut zabavilo. Vyberte si jednoho umělce/kapelu a zodpovězte otázky za použití názvů jejich písniček. Příště to zkusím s Muse. =D

[1] Are you male or female?
Radiohead – Subterranean Homesick Alien =P

[2] Describe yourself?
Radiohead – I Am Citizen Insane

[3] How do you feel about yourself?
Radiohead – Creep

[4] Describe what you are thinking right now?
Radiohead – Let Down

[5] Describe your current boyfriend?
Radiohead – Nice Dream

[6] Describe the place you currently live.
Radiohead – House Of Cards

[7] If you could go anywhere, where would you go?
Radiohead – Planet Telex

[8] Your best friend is?
Radiohead – Just

[9] What would you ask for if you had just one wish?
Radiohead – All I Need

[10] You know that:
Radiohead – True Love Waits

[11] What's the weather like?
Radiohead – Fog

[12] If your life was a television show, what would it be called?
Radiohead – Idioteque

[13] What is life to you?
Radiohead – Fake Plastic Trees

[14] What is the best advice you have to give?
Radiohead – Prove Yourself

[15] If you could change your name, what would you change it to?
Radiohead – Paranoid Android

Nenávistný post, oh my...

2007-01-30T19:40:00.000+01:00

Tohle původně měl být pochvalnej článek o Neon Bible, ale to by tenhle den nesměl bejt tak hroznej. Skoro jako touhle dobou loni, ale to byl dost ošklivej každej den. Každopádně po roční kúře sestavený z indie rocku a indie popu, kterej má na mě překvapivě protidepresivní účinky, se věci zlepšily. Ale dneska mě tolik věcí, tolik lidí (to hlavně) tak vytočilo, že bych si nejradši pustila všechny smutný písničky, co mám, najednou, a propadla bych na neurčitej čas plačtivý sebelítosti.
Jenže na to mám až moc velkej vztek. Jedna učitelka, vlastně naše třídní, se ke mě podle mýho názoru zachovala prostě hnusně. V žebříčku lidí, co nenávidím, se tak posunula na první místo. Taková esence hlouposti, zvrácený morálky a hrubosti v jednom člověku se prostě nevidí. Na gymplu by neměli učit alkoholici nebo lidi, co se zasekli v roce 1976. Alespoň takhle to vidím, ale na naší škole nejsou názory studentů důležitý.
Ani nevím proč, ale v takových situacích si vždycky vzpomenu na jednu Hemingwayovu větu - "Nemám rád nikoho." Pronesl ji někdo, komu ublížili ve válce spíš na duši než na těle, a kdo pak nedokázal nic normálně cítit. Tahle věta mi tak nějak pomáhá. Občas bych si totiž přála nemít žádný city, jenže to nesvedu. Jak by byl život jednoduchej, nemusela bych nikoho nenávidět, když za to nestojí. Nemusela bych mít ráda lidi, kteří nestojí o mě. Ani bych nevěděla, že se o něco hezkýho připravuju. Aspoň doufám, že pocity můžou bejt i hezký. Znám to z knih. =P
A ještě jeden text, upravený Maximo Park, si občas v duchu recituju... "Do you ever want to wear your body out, until there's nothing left to feel?" Chci, takže jdu na to. Mimochodem, Neon Bible je skvělý album. Stáhněte si určitě No Cars Go, Windowsill, Black Mirror a božskou Ocean of Noise.

Klaxons.

2007-01-26T14:10:00.000+01:00

Moje nová oblíbená závislost! Už se mi taky povedlo propadnout týhle njů rejv mánii, která obchází svět, a včera se mi konečně dostalo do rukou (obrazně) Myths of the Near Future. Někdo na něj solidárně dal link na last.fm, takže díky, neznámá osobo. Nebudu se pouštět do žádnýho review, protože do toho nevidím, ale tohle album se mi moc líbí. Kluci sice většinou zpívaj vysoko a falešně a některý songy jsou trochu sladší, než jsem zvyklá. Na druhou stranu maj silný refrény, chytlavý melodie a nutí vás vstát a jít něco dělat, v horším případě tancovat. =P A i takovýmu depresivnímu paranoikovi, jako jsem já, dokážou přibít na obličej lehce debilní úsměv. =D
Teď něco z historie: Klaxons jsou z Londýna, původně se jmenovali Klaxons (Not Centaurs). První singl Gravity's Rainbow vydali v dubnu 2006. V srpnu 2006 už hráli na festivalu Carling Weekend (Reading & Leeds). Dostali sice nejmenší stage, ale měli ohromný úspěch. Zakladatel labelu Angular Records Joe Daniel začal jejich hudebnímu stylu ("acid-rave sci-fi punk-funk") říkat new rave, čehož se chytl i NME a pak zbytek světa. Klaxons jsou ovlivněni KLF, Prodigy a Buzzem Aldrinem, kterej je mimochodem lepší než Neil Armstrong. =D
Členové kapely jsou Jamie Reynolds (vocals, bass guitar), James Righton (vocals, keyboards/synthesizers), Simon Taylor-Davis (guitar, backing vocals) a Steffan Halperin (live drums, backing vocals). - ukradnuto z wikipedie a last.fm

Klaxons, Berlín 2006: Podivný existence s fluorescentníma tkaničkama.

Btw, nedívali jste se včera na volný jízdy mužů? Ach jo, ten Brian Joubert...<3 A Tomáš Verner taky něco vyhrál! =D

Čeští policisté v akci!

2007-01-24T20:05:00.000+01:00

I'm going beneath the stars

2007-01-23T19:59:00.000+01:00

Ne doslova, vlastně už jsem je delší čas neviděla. Je to jenom kus textu z Little Bear od Guillemots - tahle písnička se mi začala před dvěma dny hrozně líbit. Pouštěla jsem si ji jako něco klidnýho před spaním, nejsem totiž jako můj bratr, kterej usne i při tom hrozným technu, co teď poslouchá(na jeho hip-hopovou éru teď vzpomínám téměř s láskou. Jo, to byly doby, když poslouchal PéeSHá...). A nějak mě tenhle song dojal, no. Asi proto, že jeho úvod mi hrozně připomíná jeden z mých nejoblíbenějších filmů, Spirited Away, a to hlavně scény s jízdou ve vlaku...Teď to asi většina z vás nepobírá =D Na to znám jedinej lék: podívejte se na to. Myslím to vážně a přidávám svý oblíbený úsloví "má to čtyři hvězdičky".
Tak jsem dneska poprvé zašla na intenzivní němčinu do intenzivního Aktiv centra. Byly jsme tam jenom tři s lektorkou a začátek byl celkem vražednej. U tohohle kurzu se předpokládá střední pokročilost studentů a hlavně dokončená výuka gramatiky, takže jsem si na konci připadala jako totální němčinářskej lůzr. A to tam ještě lektorce říkám, že jsem ve škole nejlepší v angličtině a němčině. Ach, jak jsem vtipná. A taky se musím přiznat, že na minulý ingliš konverzajšn z Brendanem jsem taky říkala takový blbosti, že by přede mnou každej Angličan utek. Zato ale mám za 1 (!) z poletky z fyziky, takže když se dívám na sebe, tak se musím pochválit. Zeptejte se mě na teorii relativity a budu to vědět. =P
Už vás du zas otravovat věcma, co v poslední době poslouchám, tak mě klidně zastřelte, zejtra je chemie, takže se to docela i hodí.

The Arcade Fire - Black Mirror (Lepší kvalita zatím není, sledujte youtube.) Moc moc se těším na Neon Bible. Doufá, že bude hodně krkolomnejch názvů, ráda si je překládám - Sousedství číslo 4 (7 konvic) zní skvěle, ne?

Death From Above 1979 - Black History Month. Největší vypalovačka od DFA je sice Romantic Rights, ale tahle je taky dost dobrá.

LCD Soundsystem - Daft Punk Is Playing At My House. Hrozně vlezlý...=D

Guillemots - Little Bear. Krása...

Zase bez názvu

2007-01-17T18:22:00.000+01:00

Nedávno jsem na urbandictionary narazila na zajímavej výraz - blogorrhea. Znamená to "napsat post jenom proto, aby tam nějakej novej byl, a ne proto, že jste něco zajímavýho dělali". Toho vás chci samozřejmě ušetřit. =P
Jedna z mála zajímavejch věcí posledního tejdne byl výlet na UKáčkovou filozofickou fakultu na den otevřenejch dveří. Sice tam ani moc jít nechci, ale pár pro mě celkem zajímavejch oborů tam je. A taky je o ně obrovskej zájem. Jenom na politologii, na kterou jsme se s Mácou vypravili, přišlo neuvěřitelný množství lidí, a na psychologii ještě víc. Skoro mě napadlo, že vejška není zas tak dobrej nápad, protože zřejmě trpím sociofobií. =P Další šok byla holka, co seděla vedle mě. Ptám se, jestli maturuje letos, a ona prej "Až za tři roky..." A taky už přesně ví, že chce na psychologii. Sice maturuju až příští rok, ale začalo mě to děsit. Nejsem totiž moc svědomitá ohledně přípravy na cokoli a hlavně ještě vůbec nevím, kam chci. Jasno mám jenom v tom, kam nechci. =P
Menší zmínku si zaslouží úterý a zkoušení z fyziky. Vytáhla jsem si otázku Kvantová fyzika, energie záření a kteří fyzikové, a jediný, co jsem o tom věděla, bylo, že s tím měl něco společnýho Einstein. Dostala jsem dva mínus s tím, že toho vím hodně, ale neumím se správně vyjádřit. Nedokážu si to logicky vysvětlit. Asi na Marušku udělal dojem můj imaginární pokus s pozorovatelem vlaku. Protože "Bůh přece nehraje v kostky, " že jo...=D (pro neznalý - oblíbený úsloví naší fyzikářky)
Konečně jsem taky díky Jenny objevila Hadouken! a Klaxons. Těžko uvěřit, že se mi taková hudba líbí, ale je to pravda...Ani nevím, jakej žánr to přesně je, takže tomu říkám "indie disco". =P Filter nám prorokuje, že letos hoděj všichni kytary na skládku a bude se tancovat. Uvidíme.

Hadouken! - That Boy That Girl. Zajímavej text, hlavně "indie Cindy" je můj novej oblíbenej výraz. =P

Klaxons - Golden Skans

Klaxons - Gravity's Rainbow. Hodně, hodně divný video.

Tohle se mi líbí...

2007-01-12T17:52:00.000+01:00

Guillemots jsou avantgardní indie pop/rocková kapela z Londýna. Členové jsou: zpěvák, klávesista a kytarista Fyfe Dangerfield neboli Fyfe Antony Dangerfield Hutchins (xD), kytarista MC Lord Magrão (je z Brazílie), Kanaďanka Aristazabal Hawkes (celkem fantasy jméno =P), která hraje na kontrabas (fakt jo), a bubeník Greig Stewart, známý taky jako Rican Caol. Loni vydali album Through the Windowpane a byli za něj nominovaní na Mercury Music Prize. Mě zaháčkovali songem We're Here. Albu ještě musím dát trochu času, ale hudba je to zajímavá.

Guillemots - We're Here. Obsahuje kachny.

Zleva: MC Lord Magrão, Fyfe Dangerfield, Aristazabal Hawkes a Greig Stewart. Víc se o nich dozvíte na Guillemots.com. Divná stránka. =D

Ředitelka je patlas světa

2007-01-11T19:19:00.000+01:00

Vecpat všechny testy do dvou tejdnů je nadlidskej úkol, ale na naší škole se to zvládá s přehledem. Pak se ještě veškerá vina shodí na studentskou samosprávu. Říka vám něco slovo "bezpráví"? Mně jo, protože sem chodím už skoro 7 let. Poslední dobou mám nutkání si nahlas zpívat Two More Years od Bloc Party, když jdu promrzlá po chodbě. Nějak se u nás přestalo topit všude kromě tříd, kde je zas pro změnu vedro. Tuším, že tenhle song je o něčem jiným, ale líbí se mi ten refrén - "two more years, so hold on". Jako kdyby na mě někdo myslel. =P
Skoro se mi zdá, že "bejt pod stálou buzerací" je můj životní standart, stav, na kterej jsem zvyklá, a většina výstřelků Tregí a ředitelky už mě nedokáže ani naštvat. Jsem z toho všeho unavená a už se můžu jenom vzdorovitě šklebit - to mi jde fakt dobře. Spíš bych se měla ale hystericky smát. Tolik ke studentský revoluci.
Oficiálně nepropadnu v pololetí z chemie ani z matiky. Možná se dočkáte v červnu. Ve hře je ještě fyzika, spoléhám na milosrdenství Marušky. Snad dá do pololetky zas něco ve stylu "vypočítejte odpor, když znáte proud a napětí". Prosím. Dnešní němčina byla taky dost vtipná - jen pro ilustraci: Rozhodněte, co je správně a co špatně - Bodamské jezero leží za a) na hranicích Německa a Švýcarska, b) Německa, Švýcarska a Rakouska, c) Rakouska a Švýcarska. A správně z toho mělo bejt jen jedno, přičemž pravdivý jsou všechny. Celkem nenormální paní, tahle Kočička.
Teď jdu na češtinu...Zdechlina, Huxley, Remarque, 1984 a Steinbeck a tak.

np: Bloc Party - This Modern Love
"You told me you wanted to eat up my sandwich," že jo, Máco... =D

Ruby Ruby Ruby Ruby Rubyyy!

2007-01-11T19:09:00.000+01:00

Dostala se ke mně Ruby od Kaiser Chiefs. Celkem návykový. Už se těším na leak jejich alba. =P Má se prej jmenovat Yours Truly, Angry Mob. To zní slibně, ne? =D

And fall apart and start again

2007-01-09T19:24:00.000+01:00

14222 tracků. 31.8.2005 až 9.1.2007. Ani nechápu, jak jsem to všechno stihla. Asi před tejdnem mě napadlo, že některý kapely, co už dávno neposlouchám, mi pořád strašej v profilu a měly by udělat místo mejm novejm objevům. Přece jenom dva roky je dost dlouhá doba na změnu vkusu a doufám, že v mým případě to je k lepšímu. Tak za 24 hodin se last.fm snad konečně uvolí vymazat to, co jsem vymazala. =D Zatím se baví tím, že mě dělá debila. "...Since this is your first week, here are some preliminary suggestions for you..." mluví za vše. Taky mi logicky sebralo všechny sousedy, i toho kluka s avatarem kostlivýho Rickyho Wilsona. =/ Ach jo. Takhle to teda ve finále dopadlo:

Teď vás du všechny zas pěkně rychle dohnat. =D

Hlášky vol.7 - Filipe, nebuď vtipnej...

2007-01-08T17:57:00.000+01:00

Pan Baťka nás v poslední době zásobuje, takže mám konečně dost materiálu na nový hlášky. Pověstnou troškou do mlýna přispěla i Gábina a Máca, když jsem se já zrovna flákala doma. =P Pro pobavení sem dávám i obrázek Arctic Monkeys, na kterým Alex vypadá skoro jako náš geniální Filip ze septimy a. =P Nekecám. Potvrzeno 3+ lidma.

Anglina
Filip čte: "notice" = "noutajs", "picturesque" = "pikčrskjů" o_O, "very big" = "very bejk" Šimonová zas čte "the intonation" jako "detonation".

Chemie
Filip špatně odpověděl, Uhlíková: "To je jako kdybych ti místo Filip Baťka říkala Batfika!"
Filip: "To je ňákej hydrohid!"
Uhlíková: "Máš tam hubu kolem celý hlavy!" (Filip vyrušuje)
Uhlíková: "Já poslouchám, Ondřeji..." Čáp (Ondřej): "Já přemejšlim..."
Uhlíková: "Vy jste hrozný, jen co se votočim, tak se nalejváte jak pumlíč." o_O
Roman na otázku, co tvoří katalyzátory: "To jsou ty...ty... jo, to jsou ty kyseliny ňákýho pána, že jo?" (Lewisovy)

Biola
Dáša: "Co obsahují tyhle vlákna?" Libor: "No to kdybych věděl, no. To bych to napsal do tý písemky..."
Dáša: "Co chrání vaše tělo?" Kozel: "Aura!"

Čeština
Pepa: "Pes je dokonavej!" (jo už to tu asi někde je, ale proč si to nezopakovat? =P)
Posoldová: "Můžeme napsat "asi"? Adam: "Asi néé..."
Míša: "Stačí jen natáhnout a odjet." (nastoupit na surf)
Mára: "Nechal na sobě štípí dřívat."
Posoldová: "Thomas Moore..." Někdo: "Tomáš Már!"
Máca: "Dnes je největším producentem krávy Brazílie." (kávy)
Posoldová: "A Marlene Dietrich tam hrála." Čáp: "A Marlene Dietrich tam hrála."
Libor vypráví děj Malého prince, Filip: "To je něco jako LOST, né?"
Posoldová: "Mauglí, Balú, Baghíra..." Pepa: "A Sandokan eště!"
Posoldová: "Tomáš má vši..."
Posoldová: "A co ostatní?" Hroch: "Ano."
Posoldová: "Měli bychom ho obdivovat a měli bychom se modlit, aby neudusil strom." Pepa: "Kozel?"
Adam o hospodyni: "To je jenom takovej flák masa!"
Posoldová: "Filipe, nebuď vtipnej, je to trapný..."
Posoldová: "Jitka možná poměr má, ale já se ptám na Roberta." (poměr vět)
Mára: "To je zvratný přísudek." Posoldová: "Hahahahahahaha!"
Filip, démonicky: "Máááháábhááráátáá!"
Čáp: "Tak pravil Zaražšutra..." (Zaratuštra)
Pepa: "Babbitt? A je to jeho debut?"
Míša: "Já mám amok, ale nemám to připravený..." (kniha Amok)

Všehochuť
Fyzika, Maruška: "Velká hlava se mu stala osudnou..."
Pepovo nový přísloví: "Lepší pták na drátě než za katedrou!"
Filip na výtvarce: "Martino, půjč mi tužku, nebo tě zabiju..."
Tregyně, každej den: "Má tady někdo těch 500 korun?"

MBTI

2007-01-07T21:49:00.000+01:00

MBTI neboli Myers-Briggs Type Indicator vychází z práce Carla Junga (jo, TOHO Carla Junga =D). Používá se ve školství, při pracovních pohovorech nebo pro osobní vývoj. Je to celkem zábavej osobnostní test, ke kterýmu mě loni přivedl Pepa (přesvědčený o nadřazenosti INTP =P). Asi jste se už někdy setkali s testem, kde se hodnotí extraverze/introverze a vyjít vám může pouze sangvinik, flegmatik, cholerik nebo melancholik (a stejně většině normálních lidí vyjde vždycky jenom sangvinik). V MBTI vás ale testují ve čtyřech kategoriích, takže výsledek je mnohem přesnější. Teď budu citovat z wikipedie:

1. Introverze (I) a Extraverze (E)
Způsob vnímání okolního prostředí. Extroverti intenzivně vnímají okolí a jsou zaměřeni na kontakt s lidmi a okolím, rádi mluví. Introverti se dokáží soustředit na maličkosti a hlavně na myšlenky a pocity. Nevyhledávají kontakt s okolím, který jim někdy může být i nepříjemný a raději poslouchají, než aby se zapojili do konverzace.

2. Smysly (S) a Intuice (N)
Způsob získávání informací. Vnímání upřednostňuje informace získané ze smyslů, potřeba znát fakta, zatímco intuice upřednostňuje myšlenky, teorie a fantazii.

3. Myšlení (T) a City (F)
Funkce souzení. Myšlení vede k lepším řešenímu problémů a zakládá se na číslech, faktech a logice - “pravdivý nebo nepravdivý, jestliže-pak”. Cítění rozhoduje podle pocitu z věci - “více nebo méně, lepší-horší”. Citově založení lidé dávají přednost dohodám, často jsou empatičtí.

4. Usuzování (J) a vnímání (P)
Lidé s dominantním usuzováním inklinují k postupným řešením a snaží se rychle věci ukončit. Na druhé straně, lidé Vnímající spoléhají na subjektivních míněních a nechávají si všechny možnosti otevřené.

Test si můžete udělat v češtině, ale je to překlad a to dost hroznej. V angličtině ho najdete tady a odlišnou verzi zase tady. Mně už potřetí vyšlo ENFP, takže sem hodím kratší popis:

ENFPs are initiators of change who are keenly perceptive of possibilities, and who energize and stimulate through their contagious enthusiasm. They prefer the start-up phase of a project or relationship, and are tireless in the pursuit of new-found interests. ENFPs are able to anticipate the needs of others and to offer them needed help and appreciation. They bring zest, joy, liveliness, and fun to all aspects of their lives. They are at their best in situations that are fluid and changing, and that allow them to express their creativity and use their charisma.

Tak doufám, že aspoň 8% z toho na mě sedí. Asi tolik je totiž ENFP v populaci. =P Jestli si taky hodláte udělat tenhle test, napište mi prosím prosím, co vám vyšlo. Dost by mě to zajímalo. =)

Gilmore Girls

2007-01-01T18:31:00.000+01:00

Tohle jsem dávám jenom tak pro zábavu. Při sledování šestý série Gilmorovek se najde dost vtipnejch momentů, tak jsem vybrala pár zajímavejch. Snad nepřijdou vtipný jenom mně. =P

Tajemství úspěchu songů Franz Ferdinand odhaleno.

Logan je sice debil, ale zná The Libertines.

Zatím nejlepší (dopolední =P) projev Paris. George Clooney ji měl brát.

Happy and New! Year! 2000 and 7!

2007-01-01T17:48:00.000+01:00

Nechce se mi do žádnýho velkýho rozboru roku 2006. Shrnu to takhle: Nebyl špatnej. Zvlášť jeho konec včera v Mnichovicích byl dost zábavnej (ráno už tolik ne =P). Jestli tohle čteš, Gábi, tak ti znova říkám, že to bylo fakt skvělý. Pití dobrý, jídlo netuším, matně si pamatuju na jeden chlebíček, hudba vhodná. Sice jenom dva songy od Hives, Jet a Arctic Monkeys, ale jinak dobrý. =D
Rok 2006 byl celkově dost hudební. Od Strokes přes všecky možný indie rockery a né až tak indie rockery až k tak šíleně hysterický kapele jako jsou Muse. Tím jsem trochu překvapila sama sebe. Další překvapení - Radiohead se povedlo udržet moji pozornost i letos. Na Vánoce jsme oslavili dva roky našeho poněkud jednostranného vztahu. "Oslavili" znamená Thom Yorke, Jonny Greenwood a já. =P Je to zvláštní. Jako ENFP vysávám dobré věci, dokud mi ještě dávají smysl, a po nějaký době už mi toho víc dát nemůžou a musím si najít něco jiného. Jenže teď poslouchám jejich letošní koncert v LA s úžasnejma novejma songama (Videotape! 15 Step! Arpeggi!), co se objeví na chystaným albu, a vím, že tahle kapela mi vydrží ještě hodně dlouho. Tady můžete najít skoro všechny koncerty, co letos odehráli. Pořád mě mrzí, že jsem za nima nejela do Maďarska. =/ Snad se letos objeví někde poblíž. Což platí i pro všechny ostatní kapely, co poslouchám. Přijeďte dobrovolně, nebo vás k tomu donutím silou vůle.

np: Radiohead - I Might Be Wrong

What I'd do if I did not have you?

Přesně. Taková menší poznámka pod čarou. Díky vám všem za to, že mě držíte nad vodou, i když o tom někdy ani nevíte, a přeju vám všem ten nejlepší novej rok. =)

Nepohyblivé obrázky

2006-12-30T15:38:00.000+01:00

Poslední dobou blog nějak zanedbávám, ale není to nedostatkem času. Spíš jeho přebytkem. Nic se neděje a není tak o čem psát. Normálně bych si nadávala, ať začnu konečně něco dělat, ale nějak tu pořád dál jenom marním čas. Asi jsem to se sebou už vzdala. =P Já se snad normálně začnu těšit do školy. I když takhle silný výroky si radši nechám na pozdějc. Tipuju že v neděli už nebudou moc aktuální. =D
Bratr dostal k Vánocům hypermoderní drahej mobil a dokonce mě nechal něco si vyfotit. Pak sem musela pár dní čekat, než si ty fotky budu moct přesunout. Bratr měl totiž, cituju "moc práce". Musel zabít několik stovek teroristů a těch co sou proti nim (ty modřejší =D) a obsadit Anglií Francii a Irsko v roce 1469. Poslouchání Indyho a Wiche bylo taky náročný...fakt mu nezávidím. Dneska se mi konečně povedlo vymámit z něj mobil a dostat svoje fotky (mimochodem, jsou fakt hrozný =P). Přitom jsem se dozvěděla, že je chytřejší než já. Na to můžu říct jenom roflmao a to doslova. =D
Takže tady je pár highlightů letošních Vánoc: Stromeček, ozdobený mou skromnou osobou. Přeplácaný, že...já vim. =P

Chris, Dom a Matt v mým pokoji. Fakt. =P

Slibovaná "hudební zeď". Mám tam i Monkeys z Bridge. =D Mapa světa byla nahrazena hudební mapou Británie z Filteru. Protože svět není důležitej, zato Británie jo.

Můj bratr Cyril. Skoro jo. =D

Boxovací den

2006-12-26T18:47:00.000+01:00

Letošní svátky jsou zatím celkem fajn. Takový normální. Dostala jsem, co jsem chtěla - rotoped (už mam najeto skoro 50 km! Plánuju cestu kolem světa, ale jedu pořád na východ, takže do Anglie to bude trvat dlouho), kšandy (bohužel spíš než jako Matt z Muse vypadám jako někdo z Futureheads =P), plakát Muse, oblečení, kosmetiku, peníze a samozřejmě ponožky. Sama jsem si přes torrent nadělila obě alba Joy Division a Arkádovej oheň. Už se do nich začínám dostávat. Jsou takoví teatrální a rozmáchlí a zároveň dost uhlazení. Na poslech celkem zábava.
Dnešek byl trochu divnej. Ukázal se u nás můj děda a jeho žena. Naposled jsem ho viděla, když mi bylo 6. Vůbec se tak nechoval. Ani rodiče se tak nechovali. Naštěstí jsem si s nima nemusela povídat moc dlouho a jsem ráda, že jsou zas pryč. S tím, že žádnýho dědu nemám, se mi žije docela dobře. Tohle sice patří do nějakýho emo deníčku, ale nějak sem zapomněla kam přišel =P
Btw, poslouchám Kapelu roku 2006 s Jo Whiley na Radiu 1. Fandím Muse. Do hodiny by to mělo skončit, takže čekejte oslavnej post. Nebo, pokud vyhrajou ty parchanti Arctic Monkeys (sorry Jenny, víš že se mi líběj! =D), něco mnohem horšího. =P

Edit: (19:23) Arctic Monkeys jsou ze hry! 8. místo! Těsně za nima Razorlight a Keane.
(19:27) Na sedmičce Snow Patrol. Chasing Cars. Doopravdy.
(19:33) Jste tak naivní...samozřejmě že Kooks jsou šestý! =D
(19:37) The Fratellis na pětce. Bohužel nepouštěj Creepin Up The Backstairs =/
(19:41) 4. jsou Take That. Take That! "Have a little patience." No to určitě.
(19:47) Nemám tušení, co za kapelu je na trojce. Prej The View s Same Jeans. Od nich znám jenom to s těma DJs... =P
(19:51) Jo říká, že se rozhodne mezi McFly a Muse. Málem jsem dostala infarkt. Ale McFly jsou naštěstí druhý. Hrozná písnička. =D
(19:57) MUUUUUUUUUUUSEEEEEE! JSOU PRVNÍ! KNIGHTS OF CYDONIA! =D

Tak jo, to by stačilo. -->

Veselý Vánoce všem!

2006-12-24T00:06:00.000+01:00

Beyond Belief

2006-12-20T19:12:00.000+01:00

Chodíme do školy, kde skutečnost na sebe bere podobu iluze a kde jsou některé věci nevysvětlitelné. Například dnešní olympiáda z němčiny, na který jsem se po hrozným nervovým vypětí ("Já budu muset mluvit před 30 cizíma lidma! Německy!" *dies*) umístila docela dobře. A po tom náročným výkonu nám Kočička dokonce dovolila jít domů. Úplnej happyend je, že nás chemikářka zapsala, takže máme všichni neomluvenou hodinu. Navíc se zrušila zejtřejší biologická exkurze do Muzea, protože se ředitelce zdála "málo odborná". Můj návrh, že bysme teda mohli celej den mluvit spisovně, Dáša nevzala. A aby toho nebylo málo, tolik diskutovaný pololetky, co měly začít 3. ledna, se odkládaj o tejden. Yay. Nemůžu se dočkat další pětky z chemie, kterou už si nebudu moct opravit.
Pokoušela jsem se sestavit trochu veselej prosincovej playlist, když už jsou ty Vánoce, ale nedopadlo to. The Feeling jsou tam trochu utlačovaný depresivním post-punkem. Musela jsem jim poslat na pomoc Clash a Maximo Park. =P

1. The Clash - Rock The Casbah
2. Bloc Party - Song For Clay (Disappear Here)
3. Bloc Party - This Modern Love
4. Maxïmo Park - Postcard of a Painting
5. Joy Division - Atmosphere
6. The Clash - London Calling
7. Maxïmo Park - Once, a Glimpse
8. Pixies - Where Is My Mind?
9. Joy Division - Love Will Tear Us Apart
10. Bloc Party - Blue Light
11. Muse - Feeling Good
12. Muse - Space Dementia
13. The Who - My Generation (I hope I die before I get old!)
14. Keane - A Bad Dream
15. Bloc Party - Pioneers (v týhle chvíli nejoblíbenější věc od Bloc Party)
16. The Feeling - Love It When You Call
17. Joy Division - She's Lost Control
18. The Maccabees - First Love
19. Editors - Road To Nowhere (Talking Heads cover)
20. The Cure - Love Song
21. Lavagance - Miles

My Life: The Soundtrack

2006-12-18T19:11:00.000+01:00

Tohle jsem ukradla z deníku jedný holky na last.fm. Dejte si celou hudební knihovnu na náhodný přehrávání a už to jede =P Občas vycházej dost zajímavý věci. Například minule jsem u Death Scene měla Franz Ferdinand - Well That Was Easy =D

Opening credits: Art Brut - Good Weekend
Waking up: Nine Black Alps - Everybody Is
Average day: Radiohead - The Amazing Sounds of Orgy (Apokalypsu tu mám fakt denně, hlavně na matice =P)
First date: The Strokes - Under Control
Falling in love: The Prostitutes - She's a Prostitute (Zajímavý, že jo? =D)
Love Scene: Editors - Road to Nowhere (Talking Heads cover) (Ale tohle je krásný <3)
Fight scene: Radiohead - Electioneering (Když už se prát, tak jenom s politikama!)
Breaking up: Panic! at the Disco - Lying Is the Most Fun a Girl Can Have Without Taking Her Clothes Off (Ani jsem nevěděla, že tenhle song mám o_O)
Getting back together: Muse - Jimmy Kane
Secret love: Muse - Stockholm Syndrome (Nechápu =D)
Life's okay: Muse - Time Is Running Out (Asi až zas tak okay není...)
Mental breakdown: Radiohead - Lurgee
Driving: Radiohead - My Iron Lung
Learning a lesson: OK Go - No Sign Of Life
Deep thought: The Fratellis - Henrietta (Hahahaha, no to určitě =D)
Flashback: Placebo - Protect Me From What I Want
Partying: The Prostitutes - She's Dead (...)
Happy dance: Death Cab for Cutie - A Movie Script Ending
Regretting: The Hives - No Pun Intended (Tak tohle je taky super =D)
Long night alone: Franz Ferdinand - You're The Reason I'm Leaving
Death scene: The Feeling - Love It When You Call (NEJLEPŠÍ!)
Closing Credits: Arctic Monkeys - Dancing Shoes

Můj život je komedie. Tušila jsem to =P

Je to tanec!

2006-12-15T21:22:00.000+01:00

Joy Division - Shadowplay

Joy Division - Transmission

Joy Division - She's Lost Control

Ian Curtis

2006-12-15T20:48:00.000+01:00

Je to skoro rok, co jsem si poprvé stáhla Interpol. Pár měsíců, co jsem objevila Editors. A je to pár týdnů, co jsem začala poslouchat Joy Division, bez kterých by tu dnes prvně jmenovaní vůbec nebyli. Něco mě přimělo napsat tenhle post o jejich zpěvákovi. Jeho životní příběh mě dost zaujal. Asi proto, že to je ten nejsmutnější, jaký jsem v poslední době slyšela.

Ian Kevin Curtis (15.7. 1956 – 18.5. 1980) byl zpěvák, textař a kytarista v kapele Joy Division, kterou pomáhal založit v Manchesteru roku 1977. Od dětství byl zřejmý jeho literární talent - psal básně a písničky. I když díky tomu získal stipendium na prestižní škole v Macclesfieldu, rozhodl se zaměřit spíše na hudbu. Na koncertě Sex Pistols v roce 1976 konečně přesvědčil sám sebe, že je to jeho osud. Seznámil se s Bernardem Stumnerem a Peterem Hookem, kteří se pokoušeli založit kapelu, a nabídl se jako zpěvák a textař. Později se přidal bubeník Stephen Morris. Nejprve si říkali Warsaw, později Joy Division, protože jedna kapela jménem Warsaw už v té době existovala. Díky Curtisově vytrvalosti získala skupina smlouvu u dnes již legendárního labelu Factory Records. Přesvědčil totiž majitele Tony Wilsona, aby jim dovolil zahrát ve své televizní show song Shadowplay.
Curtis si za svého působení v Joy Division vypěstoval originální taneční styl připomínající epileptický záchvat. Epilepsií opravdu trpěl a někdy nedokázalo publikum ani rozlišit, zda tancuje nebo má záchvat, což se mu občas na pódiu stávalo.
Curtisovy písničky jsou plné obrazů smrti, násilí, odcizení a duševní bolesti. Nejen fanoušci, ale i jeho žena Deborah si mysleli, že zpívá o svém životě. V jednom interview o tom Ian řekl, že píše "o různých způsobech, jak se lidé vypořádávají s problémy". Zpíval podivným bas-barytonem, díky čemuž zněl podstatně starší, než skutečně byl.
Následky epilepsie a osobní problémy, jako byl blížící se rozvod s Deborah, mohly vést Iana k sebevraždě, kterou spáchal ve věku 23 let. Podle knihy Touching From A Distance od Deborah Curtis se Ian několik měsíců před svou smrtí předávkoval léky na epilepsii. Mohlo to být volání o pomoc, ale sám Ian řekl kapele, že to byla jen nehoda.
Několik dní před začátkem amerického turné, 18.5. 1980, se Ian Curtis díval na svůj oblíbený film Stroszek od Wernera Herzoga. Poté se oběsil v kuchyni za poslechu alba Iggyho Popa Idiot. Curtisův výběr vzbudil řadu dohadů o pravých důvodech, proč si vzal život. Někteří lidé trvdí, že "si prostě přál zemřít mladý".
Ian Curtis je pohřben v Macclefieldu. Na jeho náhrobku stojí podle přání jeho ženy "Love Will Tear Us Apart".

Matematika! (exkluzivně pro Jenny)

2006-12-13T20:55:00.000+01:00

Bez komentáře. =D

Co novýho

2006-12-12T21:00:00.000+01:00

Poslouchám Joy Division a Bloc Party a jím k tomu perníčky ve tvaru zvířat. Učím se frázový slovesa, chemii a středový rovnice kružnice. Stahuju Starlight a šestou řadu Gilmore Girls. Pořád tam otravuje ten příšernej Logan. Naštěstí se prej vrátí Marty.
Nedívali jste se náhodou v neděli na Cold Mountain? Hrál tam Jack White a já ho nepoznala! Taky se tam mihli mý oblíbenci Cillian Murphy a Natalie Portman. Bohužel na dost krátkou dobu, protože Natalie Cilliana zastřelila a Jude Law šel zas o dům dál. =P Natalii asi není potřeba představovat. Cillian je už podle jména Ir a vyslovuje se to /ˈkɪliːən/. Takže teď už mu budu říkat jenom Killián. =D Ignác a Kryštof. =P
Dneska mi napsal Thom Yorke. Hodně divnej mail o remixech věcí z The Eraser. Musím se podělit:

First there is Surgeon's Rmx of The Clock.
This was the one that made me think, we got to start getting these out.
I was chuffed he wanted to do it as think he is a MASTER.
He has turned it into something really hard. And disco.
Well what i call disco anyhow.
It made me very proud.

I hope it gets played in a club somewhere.
Not that i get out much nowadays.

Pak ještě přidal "Peace to us all during the festive season." Přeje prej hezký Vánoce. =D Nezapomeňte si jako dárek stáhnout Analyse (Various Remix).

Taky je tu celkem hezký video od Muse, co mi dneska poslal Jari (thanks a lot for sending this and that surgeon mix of the clock. It ain't bad =P)

Muse - Unintended

Feeling Good (znáte z reklamy na Nescafé nebo na něco takovýho) je zas důkaz, že ve Španělsku si klidně můžete dovolit zpívat místo původního textu "fuckin fuckin fuckin fuckin fuckin fuckin fuckin little fuckin fucker- yeaaaaaah!" a nikdo vám neřekne ani slovo...

Muse - Feeling Good

It's so cold in this house

2006-12-11T19:06:00.000+01:00

To teda sakra jo, je tady asi 16 a půl stupně. Rodiče tvrděj, že prej dům reaguje na změnu počasí venku. Podle mýho názoru by ale tenhle dům vůbec na nic reagovat neměl. Už teď se při psaní tohohle postu hodně obětuju, protože mi dost mrznou prsty. Asi si dojdu pro rukavice =P
Ve škole byla dneska sranda s Kočičkou, psali jsem slohovku. Rozdala nám nějakej text o Němcích v Austrálii, ve kterým jsem 70% slovíček nerozuměla. Pak jsme psali reprodukci a ona chodila kolem a říkala věci jako "Ale to je geniální. Jenom tu gramatiku máte úplně špatně." nebo "To je zatím nejlepší práce ze třídy. Každopádně tohle si opravte, kočičko..."(ukáže na celej odstavec). Prý se nám snaží pomoct. Chtělo by to pomoct spíš ředitelce, a to ze schodů...=P
Bloc Party se mi začínaj opravdu líbit. Úplně si pamatuju, jak jsem si je před třema měsíci poslechla a zapomněla. Tehdy mi přišli trochu nudní. Podobně jako Maximo Park jsem je odsoudila moc brzo. No nic, už jsem to napravila, stahuju nový album.
Tak to byl další vysoce zmatený post z mé továrny na sny. Asi to dělá ta zima.

All I need is a certain trigger

2006-12-10T19:00:00.000+01:00

Předem mého postu: Jsem hrozně, hrozně moc šikovná. Nejenom že se mi povedlo vylejt hrnek čaje na pohovku při učení němčiny, ale před chvíli jsem srazila sklenici a voda se mi vylila na repráčky, pod a za monitor. Fakt sranda. Pořád čekám, až mi tu začnou věci jiskřit, vybuchovat a podobně. Snad zejtra přijdu do školy. =P
Původně měl ale tenhle post začínat pochvalou Maximo Park za vyprodukování alba A Certain Trigger. Když jsem si asi před 3/4 rokem stáhla na limewiru pár songů, protože last.fm mi řeklo, že to mám udělat, líbil se mi z nich jenom Apply Some Pressure (a to dost), ale ostatní vůbec, takže jsem si kapelu zařadila jako "Ty skupiny co maj jenom jeden dobrej hit" podobně jako Hot Hot Heat s Middle of Nowhere nebo Vines s Ride. Jenže jsem Maximo Park trochu křivdila. V celku zní album vlastně hodně dobře a pár písniček už jsem si oblíbila víc než APS. Jmenovitě Postcard of a Painting nebo Once, A Glimpse. Teď mě napadá, jestli bych Vines a Hot Hot Heat neměla dát ještě šanci. =P
Druhá kapela, Keane, byla jinej případ. Tady šlo o celej hudební styl, co moc nemusím. Každopádně už se mi začínají taky líbit a není to nepříjemný. Jsou to taky písničky pro trochu depresivní lidi, což přesně jsem. Zvlášť v A Bad Dream se úplně vidím. Špatná není ani Atlantic.
A konečně se mi povedlo najít naprosto úžasný video z letošních EMAs, kde Muse předváděj Starlight a neuvěřitelnou světelnou show. Kochejte se.

Joy Division - Love Will Tear Us Apart

2006-12-09T15:16:00.000+01:00

Skoro 30 let stará věc, kterou poslouchám v posledních dnech pořád dokola. Sice to určitě znáte, ale o tenhle kus hudební klasiky se prostě musím podělit. Teď stahuju The Clash, takže toho bude možná i víc. =P

When routine bites hard, and ambitions are low
And resentment rides high, but emotions won't grow
And we're changing our ways, taking different roads
Then love, love will tear us apart again --

Why is the bedroom so cold? You've turned away on your side
Is my timing that flawed - our respect run so dry?
Yet there's still this appeal that we've kept through our lives
Love, love will tear us apart again --

You cry out in your sleep - all my failings expose
There's a taste in my mouth, as desperation takes hold
Just that something so good just can't function no more
When love, love will tear us apart again --

Muse ve Vídni

2006-12-08T19:58:00.000+01:00

Vídeň. Dunaj, valčík, dort, komisař Rex. Vzpomněla bych si i na víc, ale nejvíc mě dneska na Vídni štve, že tam hrajou Muse a nemůžu tam bejt. Ne že bych nesehnala těch 37 eur, co to stojí. Ale mám naprostou averzi k chození na koncerty samotná. S kým bych si potom zazpívala oblíbený části písniček, že? Na koho bych mohla významně mrknout? Nebo pomlouvat předkapelu? Takže pátek s Muse padá. Bude to zas obvyklej pátek s Muse z winampu a Black Books. Naštěstí je tu můj přítel youtube, takže jsem si tu sestavila seznam písniček, co bych donutila Muse zahrát. Dlouhej seznam. Takhle by to vypadalo:

Apocalypse Please

New Born

Supermassive Black Hole

Micro Cuts

Stockholm Syndrome

Sunburn

Citizen Erased

The Small Print

Plug In Baby

Thoughts of A Dying Atheist

Showbiz

Starlight

Knights of Cydonia

Pak bych je možná pustila domů...I když Hyper Chondriac Music na dobrou noc by neškodilo. =)

Last.fm anketka

2006-12-08T18:38:00.000+01:00

Tak jsem si pro sebe ukradla typickýho zástupce novýho živočišnýho druhu - zbytečný, ale čas zabíjející last.fm ankety. Stačí představit svojí top 25 a odpovídat na všetečný otázky. V mým případě se pokuste ignorovat Simple Plan na 18. místě. Stydím se. Opravdu.

Top pětadvacítka

1. Radiohead
2. Arctic Monkeys
3. The Strokes
4. Poets of the Fall
5. Interpol
6. Muse
7. Linkin Park
8. Franz Ferdinand
9. Editors
10. Happoradio
11. Death Cab For Cutie
12. We Are Scientists
13. Kaiser Chiefs
14. The Cribs
15. Deep Insight
16. The Kooks
17. Reverend and the Makers
18. Simple Plan
19. Thom Yorke
20. The Killers
21. Mark Morgan
22. Art Brut
23. The Fratellis
24. Stereophonics
25. Nine Inch Nails

1. Co byl první song, cos kdy slyšela od #6 (Muse)?
Supermassive Black Hole. Celkem mě to vzalo.
2. Jaký je tvý oblíbený album od #2 (Arctic Monkeys)?
Těžká volba. Asi to s tím hrozně dlouhým názvem. =P
3. Jakej je tvůj oblíbenej text, co zpívá #1 (Radiohead)?
Je jich moc, tak třeba: "I'm not living, I'm just killing time..." (True Love Waits)
4. Kolikrát už jsi viděla #11 (Death Cab For Cutie) naživo?
0x. Nevím, jestli bych o to vůbec stála. =P
5. Co je tvůj nejoblíbenější song od #7 (Linkin Park)?
Dřív se mi hodně líbil Breaking the Habit. Starý časy.
6. Jaká je tvoje nejmilejší vzpomínka, co se týká #20 (The Killers)?
Když se ke mně konečně dostal song When You Were Young a slyšela jsem ho asi 30x za sebou. Skvělá věc.
7. Má #3 (The Strokes) nějakej song, co tě dokáže rozesmutnit?
Heart In a Cage. Ale jenom kvůli textu.
8. Jakej je tvůj oblíbenej text, co zpívá #14 (The Cribs)?
Haha. Oni maj celkově dost špatný texty, takže nemám.
9. Co je tvůj nejoblíbenější song od #19 (Thom Yorke)?
Harrowdown Hill, bez debat. Skvělý hudebně i textově, těžce uchopitelný, ale silný téma. A navíc jde o skutečný příběh.
10. Jak ses vlastně dostala k #22 (Art Brut)?
Věděla jsem, že budou na Love Planet, takže jsem si něco stáhla. A líbilo.
11. Co byl první song, cos kdy slyšela od #21 (Mark Morgan)?
Pravděpodobně něco v Falloutu 1, protože je to skladatel herní hudby.
12. Co je tvůj nejoblíbenější song od #4 (Poets of the Fall)?
Late Goodbye. Ale už jen v kombinaci s Max Paynem 2.
13. Kolikrát už jsi viděla #10 (Happoradio) naživo?
Nikdy. A ani nechci.
14. Jaká je tvoje nejmilejší vzpomínka, co se týká #13 (Kaiser Chiefs)?
Jak Ricky Wilson přecházel ulici a přejelo ho auto, přičemž předvedl svůj pódiový výskok a skočil mu na kapotu, což ho zřejmě zachránilo. Jo, Ricky je skvělej <3
15. Má #23 (The Fratellis) nějakej song, co tě dokáže rozesmutnit?
Vůbec! Všechny jsou hrozně veselý. A to je dobře.
16. Jaký je tvý oblíbený album od #15 (Deep Insight)?
Red Lights, White Lines. Taky jediný, co mám.
17. Jakej je tvůj oblíbenej text, co zpívá #9 (Editors)?
"Life in black and white, my lord what a perfect sight, I'll lose this, I always do, I'll lose this, I always do." (Release)
18. Co je tvůj nejoblíbenější song od #8 (Franz Ferdinand)?
Do You Want To!
19. Co je tvůj nejoblíbenější song od #16 (The Kooks)?
Naive bez dvojtečky nad i.
20. Kolikrát už jsi viděla #5 (Interpol) naživo?
Ještě nikdy. =(
21. Jaký je tvý oblíbený album od #12 (We Are Scientists)?
With Love and Squalor. Z těch ostatních mám jenom fragmenty. =P
22. Jaká je tvoje nejmilejší vzpomínka, co se týká #25 (Nine Inch Nails)?
Že mi je poslal dobrej kamarád z Finska. Stejně jako spousta jinejch dobrejch věcí. I když je teď zrovna neposlouchám, jsou moc nenávistní.
23. Co byl první song, cos kdy slyšela od #18 (Simple Plan)?
Welcome to my Life. Přiznávám, že jsou fakt hrozný.
24. Co je tvůj nejoblíbenější song od #17 (Reverend and the Makers)?
Bandits. Ten sheffieldskej přízvuk je úžasnej, hlavně ve slově "undrstánd". =P
25. Jaký je tvý oblíbený album od #24 (Stereophonics)?
Just Enough Education To Perform (UK). Koupený v the UK.

And we are affected. And it is subtle.

2006-12-05T20:22:00.000+01:00

Tenhle rok by se celkově dal členit na hodně Strokes jaro, kdy bych vám dokázala říct všechny jejich songy zpaměti, poskytnout jakýkoli video nebo fotky skupiny - hlavně teda Julese! Dokonce si pamatuju i jména členů skupiny, na co hrajou, odkud jsou a jejich hlášky z In Transit ("Like a son! I adored you like a son!") Ještě menší poznámka směřovaná na jistou nejmenovanou osobu: Alfréd se ve skutečnosti jmenuje Albert Hammond, Jr. (a jeho album si fakt užívám, dík Máco!) a Nikolai se jmenuje Nikolai, a ne Igor ani Oleg. =D
V létě to bylo hlavně o Arctic Monkeys a Alexovi Turnerovi. Stala se ze mě fangirl. Začala se mi líbit britská angličtina se svejma příšernýma přízvukama. Samý pozitiva a sociální jistoty =P
Podzim je zatím celkem variabilní, patřil letos Editors, Cribs a *drumroll* taky Muse! Jelikož jsem ENFP a žiju z krátkodobejch posedlostí (z týhle jsem zatím vytěžila maximum), je to pro mě další důvod proč pokračovat. I když jsem rezignovala na tolik věcí, vědomí, že se ještě pořád dokážu pro něco nadchnout, mě prostě drží.
Ale je jedna kapela, která se drží v mý top 5 už půl roku. Jen se tak nenápadně dere výš. Není to žádná posedlost, jenom dlouhodobá náklonost. Jmenují se Interpol a urbandictionary je definuje moc pěkně: "This is the band everyone waited for and a minority fell for." Pravda pravdoucí. Vydali už dvě alba a já se teď úplně nehorázně těším na třetí. Dávám sem pár jejich videí, který jsou stejně jako pánové dost kinky. Enjoy.

Evil

Slow Hands

C'mere

Obstacle 1

A jak je to se třetím albem? Tohle napsala kapela na svý oficiální stránce před pár dny...

Ladies and Gentlemen,
We are now recording album 3. The studio is in NYC, and we're enjoying being local.
The atmosphere and the environs of a recording facility affect the sound and feel of an album in the subtlest ways.
And we are affected. And it is subtle.
Sounds great so far. But we'll be here for a while yet.
Upward and outward. Begin, begin.
Big kisses all around.
Interpol

Yay for ČT2

2006-12-02T15:10:00.000+01:00

Normálně tuhle intelektuálskou televizi nesnáším, protože na ní dávaj hrozně nudný pořady pro lidi, co maj moc volnýho času. Každopádně jsem tam dneska ve dvě přepla a co nevidím, poskakuje tam ten chlápek z The Hives. Společně s ním šílenej kytarista napravo (brutální ponožky! Eddie Argos by měl radost.), šílenej kytarista nalevo, basáka jsem moc nepostřehla, zato bubeníka jo, protože ho kamera zabírala na konci každýho songu, jak padá vyčerpáním. =P
Naprosto nejlepší byl ale frontman se svojí chabou francouzštinou a příšerným anglickým přízvukem. Francouzi byli z jeho hlášek občas dost zmatený a nemůžu se jim fakt divit. "Ať si dá vaše levá ruka rande s pravou" by rozhodilo každýho.=D A jelikož jejich dinosauří album už mám, stahuju si teď Veni Vidi Vicous. Doufám, že to bude podobnej nářez.
Možná že si dám práci s tím, abych si ještě něco o Hives našla (třeba jak se jmenujou) a postla to sem, ale není to moc pravděpodobný, musím totiž číst Hrozny hněvu na pondělní literaturu. Zábava. =/

np: Radiohead - Sit Down. Stand Up. (Snakes & Ladders.)

We can wipe you out anytime...

Decembr the první

2006-12-01T18:54:00.001+01:00

Konečně, můj oblíbenej měsíc je tady. Znamená pro mě spousta věcí, například nakupování dárků na přelidněným Václaváku, mrznutí na cestě do Květu, uspokojivě dlouhý prázdniny, vánoční tradice (Znám jednu pěknou, jmenuje se "Kočka shodí stromeček". U nás každoročně.) a tradiční písemku z němčiny. To sice není tak pěkný, ale narozdíl od ostatních měsíců má tenhle aspoň konec. A s ohňostrojem.
Dneska jsem konečně dostala dárek k narozkám, slibovanej empétři přehrávač. Musela sem už kvůli němu nainstalovat asi 5 programů včetně naprosto zbytečnýho WMP 10 a furt nevim, na co jsou. Doufejme, že "fill up Player with music" bude mít požadovanej efekt.
BTW, Richard III. s Richardem I. Krajčem byl docela zábava. Stejně tak včerejší večeře s rodičema. Bratr si totiž objednal fereronkovou pizzu a musel jí zajídat salátem, aby se trochu zchladil. Sranda ho přitom pozorovat zvlášť když víte, jak nesnáší jakoukoli zeleninu. A ovoce. Normální jídlo. Vlastně všechno, pokud to není s kečupem. Bude z něj určitě skvělej kuchař. =P
I ve škole je celkem sranda. Dneska sme psali veledůležitej test z matiky, kterej samozřejmě všichni zkazili. Obzvlášť Čáp byl hodně dramatickej, když líčil, jak mu vzdálenost vyšla nula a všechny průsečíky taky. Člověku ho bylo skoro líto. V TregíCampu jsme si zase hrály na stěhováky - přenášely jsme lavičku. Tregí nám asi chtěla naznačit, co máme dělat v případě, že nezvládnem maturitu ze zemáku. Je to taková milá paní, co jí máme všichni moc rádi.
Ale dost toho sarkasmu, jdu radši do hospody. Mějte zábavu. =)

np: The Libertines - Last Post On The Bugle

Můj bratr hraje v animáku...

2006-11-28T20:17:00.000+01:00

Dokonce se i stejně směje. =D
Btw, určitě jste si všimli, že blog trochu zmodral. Venku je totiž zima, čehož si naštěstí všimla i Tregí, takže teď na těláku předstíráme, že umíme hrát basketbal. A samozřejmě, "hrozně modrej blog" by nebylo vůbec vtipný (což ostatně nebylo ani "hrozně hroznovej"), takže sem tam hodila kus oblíbenýho songu od Interpolu, NYC. Pro dnešek končim, protože muj bratr je debil. Ach jo.

np: Muse - Forced In

Hlášky vol.6 - Vaříme z vody

2006-11-28T19:33:00.000+01:00

Přesně tak. Vy se lidi vůbec nesnažíte, nemám skoro co psát. Spoléhat na Filipa se sice dá vždycky, ale sám to neutáhne. A věci, co říká normálně, sem radši ani psát nebudu. Sedím docela blízko jeho lavice a už jsem se dozvěděla víc, než jsem kdy chtěla. Je to takovej filozof, sexuolog a idiot dohromady. =P
Takže tady je takovej mix hlášek, co se mi povedlo nashromáždit v posledních dnech, a nějaký resty:

Čeština

Posoldová: "S chotí."
Berosh: "Shoď jí!"

P: "Tohle nesmíš číst, když budeš v depresi, jinak vyhledáš nejbližší větev..." (myslím že to byl Kafka =P)

Roman čte: "Leary = Lery" a "Cormac = Kormác"

(Filip ještě nepřečet Hledání ztraceného času)
P: "A viděls to?"
F: "Jo, jak to leží v knihovničce..."

Němčina

Kočička: "Přizdi..."

Učíme se, jak říct "louka", "les", "pole" a podobný nevinný slova. Když dojdeme ke slovu "pramen", hodina se zvrhne ve vyprávění o nejakým filmu z druhý světový. A najednou si píšeme slovíčka jako "poněmčování" a "schopný poněmčení"... Jo, s Kočičkou je dycky sranda. =P

K: "Inverze...to jsou ty zádíčka..."

K: " Mně se pletou ty html a htpp."

Máca: "Vampire State Building!"

Čáp: "Skopče se kutálel..."

Anglina

Pepa paroduje Jamese Blunta: "Karásek yourself a question..."

"His behaviour was totally out of order = jeho chování bylo úplně mimo provoz."

Šimonová: "Ztrácíte pojem s realitou!" (o_O)

Biola

Filip: "Já jsem teď neřek ani půl slova..."
Mára: "Ale řek."

Dáša: "Komu zdvihá zdvihač hlavy hlavu?"
Filip: "Sousedovi."

Dáša: "Bedro-kyčlo-stehenní sval..."
Všichni: "Vepřo-knedlo-zelo!"

Různě

Uhlíková: "Igelit je takovej king mezi alkeny."

Červenka: "Do školy se chodilo jenom v pondělí a březnu..."

Červenka radí: "Má to něco společnýho s fotbalem." (katolická liga)
Filip: "Ofsajd!"

Tomáš: "Mám fotogenickou paměť."

Pepa: "Měl na sobě neoprén a na tom kraťasy..."

Libor: "Kozel vypadá hrozně ďábelsky."

That's about it.

2006-11-26T18:24:00.000+01:00

"Crispy!" =D

2006-11-26T16:52:00.000+01:00

Tak jsem si ráno uvědomila, že mám docela dobrou náladu, a celkem to pořád trvá. Pravděpodobně díky včerejšímu zhlédnutí The Wedding Singer s Adamem Sandlerem a Drew Barrymore (a perfektním osmdesátkovým soundtrackem! Kam se hrabou devadesátky a MC Hammer, Video Killed The Radio Star of Presidents of the United States of America je nářez!), což byla celkem zábava.
Taky zřejmě konečně potkám svojí budoucnost - budu se totiž učit na elektrickou kytaru, jestli to teda vyjde. A z vlastní vůle se znova, po sedmi letech strávenejch na nauce, učím hudební teorii, abych uměla přečíst akordy. Takže už vim, jak kolik křížků má jaká stupnice nebo co je zvětšená septima. Klidně si mě otestujte. =P
Jinak pokračuju ve svý celoživotní ENFP funkci, tedy inspirovat ostatní (= donutit je použitím psychického nátlaku nebo hrubé síly) k poslechu dobrý hudby, přečtění zajímavý knihy a podobně. Svědkové mohou povrdit, že mě většinou nikdo neposlouchá a všechny jenom otravuju. Přečtěte si ale dnešní záznamy z ENFP mise:

Kapitánův deník, hvězdné datum 58793641: Dvě osoby byly donuceny poslechnout si Muse. Výsledky dokazují, že v tom pokračují i bez dalšího nátlaku. Budou podrobeni dalšímu pozorování. Jedna osoba přiznala, že Arctic Monkeys jsou hudba. Pan Spock zatím ne. Ten chlápek ze strojovny, co nikdy neví, co má dělat, zas neví, co má dělat. Konec záznamu.

MMCHDM, uploaduju pro Jenny Helders následující:

Kasabian - Kasabian
Kasabian - Empire
The Streets - A Grand Don't Come For Free
Razorlight - Razorlight
OK Go - Oh No (Doporučuju! Navozuje lepší náladu dřív než Hives, což je výkon!)
OK Go - OK Go

Možná ještě něco, nemůžu si teď vzpomenout. Každopádně sledujte tajemný link My Badongo. Pak na něj klikněte. Najdete tam Fratellis - Costello Music, Larrikin Love - The Freedom Spark, b-sides Muse a pár random věcí od Feeling a Keane.

np: Ok Go - Television Television

Disorder! Panic! Destruction!

2006-11-25T18:25:00.000+01:00

Nic človeka tak nepotěší jako zjištění, že trpí dvěma poruchama osobnosti. Podle tohohle testu musím být pořád středem pozornosti a zároveň se vyhýbám sociálním kontaktům. Úplně vidím, jak to spolu souvisí =P Aspoň že už nejsem 85procentní loser! No fakt! Už jenom 16%! A to ani nemám piercing nebo tetování...=P

Disorder	Rating
Paranoid Personality Disorder:	Moderate
Schizoid Personality Disorder:	Low
Schizotypal Personality Disorder:	Moderate
Antisocial Personality Disorder:	Low
Borderline Personality Disorder:	Moderate
Histrionic Personality Disorder:	High
Narcissistic Personality Disorder:	Moderate
Avoidant Personality Disorder:	High
Dependent Personality Disorder:	Moderate
Obsessive-Compulsive Disorder:	Low
-- Take the Personality Disorder Test -- -- Personality Disorder Info --

Každej měl v děství nějakýho hrdinu...

2006-11-25T17:32:00.000+01:00

U mě to byl kromě Indiany Jonese, Luka Skywalkera a Martyho McFlye taky domácí spotřebič. Malý toaster, který se vydal na dobrodružnou cestu s dečkou, vysavačem, lampičkou a rádiem. Podobně jako Návrat do budoucnosti jsem si tenhle film půjčovala skoro každej měsíc, ale od tý doby ticho po pěšině. Až teď jsem si ho konečně stáhla, takže snad bude po letech nějaký soukromý promítání. Pravděpodobně v pondělí. \o/
Docela by mě zajímalo, jestli jsem fakt s Mácou jediná, kdo Malýho toastera viděl...Jestli existuje ještě někdo takovej, tak se ozvěte, ať si tu nepřipadám tak infantilně =P

np: Muse - Con-Science. Chmurný. Stejně je piano nejsmutnější vynález.

2006-11-24T20:22:00.000+01:00

Takhle divnej sen se mi už hodně dlouho nezdál...přičítam to vlivu Muse na moji už tak dost narušenou psychiku. Plnej podivnejch symbolů a narážek. A měl dokonce i příběh.

Obyčejnej příběh dvou životních ztroskotanců, mezi kterýma vznikne nečekaný přátelství. Potkají se na silnici, nový černý asfaltce, co vede vedle jezera. Oba po ní před něčím utíkají. Slíbí si, že si vzájemně pomůžou zlepšit život, i kdyby to mělo být jenom o trochu. První z nich je šťastný, že mu konečně někdo naslouchá, když vypráví o svém osamělém, mizeném životě. Druhý o sobě prozradí jen málo, přičemž ten první doufá, že se to časem změní.
Jenže se to nikdy nestane, protože ta druhá osoba má mnoho tajemství. Topí se už tak dlouho a je v ní temnota, kterou nechce nikomu ukázat. Takže uteče tak, jak utíká pokaždé, a přátelé zrácí kontakt.
Její přítel se ji snaží najít, hledá ji v podivném domě, který ztělesňuje všechny její sny. Tady zjišťuje něco o jejím životě. Například, že vůbec nebyla osamělá a také že neměla právo být nešťastná: měla přece rodinu - manžela a malého syna. A taky touhu stát se spisovatelkou. Na střeše domu jsou lidé, co se proměnili ve stromy. Pak hledá dál, hledá ve velké knihovně, a cestou potkává všechny, před kterými utíkal. Ví, že jeho přítel se skrývá v místnosti za zrcadlem. Jenže když se do něj podívá, všechno, co vidí, je jen on sám.

Ten člověk jsem byla ve snu já. Druhá osoba byla žena, kterou jsem neznala. Nevím, jak bych to celý měla chápat. Byl to sice jenom sen, ale zanechalo to ve mně takovej pocit beznaděje. Něco jako že se pořád snažíme něčeho dosáhnout, ale nakonec vždycky skončíme na místě, kde jsem začali. A nemůžeme se nikdy změnit, protože jsme připoutaní ke svým starým způsobům.

Proč se učit anglicky

2006-11-24T19:34:00.000+01:00

..aby se vám nestalo něco podobnýho, jako tady "chjerman koustgárdovi" =P

A taky se to vobčas hodí v životě, no.

np: Radiohead - Blow Out

Hyper Chondriac Music

2006-11-23T19:49:00.000+01:00

Hyperchondria: Never thinking you are sick even when you really are - opposite of hypochondria.

Momentálně nejoblíbenější věc od Muse, pomalejší a melancholičtější verze songu Hyper Music. Ideální k poslechu v 0:45 v noci, když nemůžete spát. Vlastně se dá poslouchat jenom za tmy, protože je to trochu depresivnější kousek. Tu temnou náladu se sice snažím vyvažovat oddechovkama jako třeba Kasabian, ale přiznávám, že nějakou tu depku prostě k životu potřebuju. Už je to tak =P

2006-11-21T21:00:00.000+01:00

Seminárka z rétoriky má víc děr než voják z první světový, nevím nic o světě v 18. století, neznám blbou obecnou rovnici roviny a organická chemie je pro mě ještě větší neznámá než anorganická.
Každopádně mám konečně kompletní kolekci Muse (s obrázkama!) a i když se na koncert nejede, aspoň mám koncertní cd Hullabaloo. Což vyslovuju jako Hubbalaboo, jinak to totiž nevyslovim vůbec. Zpívám si s tím celej den a tvářím se u toho skoro tak dramaticky jako Matt Bellamy. Bohužel nemám růžový kalhoty ani kosmickou bundičku. Pak by to bylo dokonalý.
Dneska jsem slyšela experimentální jazz-elektronický album Jonnyho Greenwooda, Kasabian od Kasabian a sebe, jak hraju na kytaru Of Angels and Angles of Decemberists. Kupodivu jsem ten vysoce hudební zážitek přežila. Takže teď už jsem připravená na všechno. =P

2006-11-19T18:36:00.000+01:00

How will you die? (25 possibilities)
Beaten to death with your own severed limb. It is unclear how it's going to happen or who the perpetrator will be, but someday very soon, someone is going to remove one of your beloved limbs and use it as a cudgel to brain you to death. They will never be caught. The limb will never be found. Your lucky numbers are 4, 18 and 221.
Take The Quiz Now!	Quizzes by myYearbook.com

2006-11-19T18:11:00.000+01:00

What does your birth month reveal about you?
November Has lots of extraordinary ideas. Difficult to fathom. Thinkforward. Unique. brilliant. Sharp thinking. Fine, strong clairvoyance. make good doctors. Dynamic. Secretive. Inquisitive. Know how to dig secrets. Always thinking. Less talkative. amiable. Brave. generous. Patient. Stubborn. hardhearted. Determined. Never quit. Hardly become angry unless provoked. Love to be alone. Think differently. Sharp-minded. Motivate self. Dont appreciate praises. Highspirited. Well-built, tough. Deep love, emotions. Romantic. Uncertain in relationships. Homely. Hardworking. High abilities. Trustworthy. Honest. Keepsecrets. Cant control emotions. Unpredictable.
Take The Quiz Now!	Quizzes by myYearbook.com

2 + 2 = 4 ... yet again

2006-11-19T15:08:00.000+01:00

Anketa vysoký kvality... =P

4 knihy, co mě fakt dostaly

1. Neil Gaiman - Američtí bohové
2. Betty McDonald - Co život dal a vzal
3. Terry Pratchett - Muži ve zbrani (moje fantasy období trvalo hoodně dlouho =P)
4. John Irving - Svět podle Garpa

4 kapely, který mě chytly hned prvním poslechem

1. Radiohead
2. Interpol
3. Kaiser Chiefs
4. The Strokes

Arctic Monkeys sem musela dát trochu času, no. Ale vyplatilo se to =D

4 nejoblíbenější skokani na lyžích

Nemám? Ty který skáčou daleko, no...

4 státy, které bych chtěla procestovat

1. the UK =P
2. Finsko
3. Barma (taková moje úchylka)
4. Nový Zéland (ať žije Pán prstenů! =P)

4 nejoblíbenější sporty

1. nemám
2. no tak jó, basketbal
3. jeez, ještě jeden? Luštění sudoku na rotopedu (dá se to)
4. občas se koukam na mužský krasobruslení...teď už ale nevim jak se menuje ten pěknej...Francouz? =P

4 měst, kde se mi nejvíc líbilo

1. Brighton (kámošky co tam byly letos prej potkaly Kooks! Me jealous =P)
2. Berlín
3. Praha (ale jenom v 2:45 ráno)
4. Kdekoli jen ne tady =P

4 blogy, které mají to štěstí pokračovat v této hře, neexistují. Ty maj ale štěstí. =P

np: Radiohead - Morning Bell

Simon Amstell!

2006-11-18T17:07:00.000+01:00

Tohohle chlápka pravděpodobně neznáte...já na tom byla před půl rokem podobně. Dokud mi Máca neukázala video z Brit Awards nevimkolikátýhoroku, kde nabízí Gwen Steffani sýr ("Do you want some cheese? I have it here in my pocket.") a dělá si srandu z Killers a podobnejch.
Takže nějaký důležitý fakta: má narozeniny 29.11. jako já! Tohle je fakt důležitý jako. Hrozně moc věcí to vysvětluje =P Několik let moderoval společně s Miquitou Oliver hudební pořad Popworld uváděný na Channel 4 a stala se z něj docela kultovní postavička. Zejména díky osobitýmu smyslu pro humor, podivnejm otázkám ("Do you suffer from oily skin?") a všeobecnejm urážkám, kvůli kterejm se lidi odmítali do pořadu vracet. Britney dokonce jednou odešla v polovině po dotazu znějícím "Have you ever licked a battery?" Kooks, který vzápětí uvidíte, se radši vrátili až po Simonově odchodu. =P

Simon jako Si-chiatrist: sezení s Hughem a Lukem z Kooks. Dojde i na muzikálový školy a Eddie's Gun. Katie Melua získává přezdívku Katy Manure. =D

Rozhovor s Bobem a Alexem z FF. Ze začátku nuda, ale v polovině se Simon zblázní. A Alex oznámí rozpad Franz Ferdinand!

Arctic Monkeys - příjemní jako vždy. Hlavně Al a Jamie ("Can you be funny as well? "No.")

Brian Molko z Placeba je hrozně v pohodě a vůbec, tohle interview je moc pěkný a docela normální.

Simon se nabízí jako groupie a Ricky z Kaiser Chiefs se vůbec nebrání. Navíc se dozvíme, co by se stalo, kdyby se Nick Hodgson a Ricky Wilson nechali zavřít do stejný cely...=P

NME Awards 2005 - obsahuje Dirty Pretty Things, Muse, FF, Kaiser Chiefs, Goldie Lookin' Chain, Razorlight a The Bravery. A taky Noela nebo Liama, nedokážu je rozeznat. =P Naprostá klasika, u který se směju úplně pokaždý. Hlavně Razorlight. Podívejte se a zjistíte, co je na nich tak zábavnýho, kromě oblečků Johnnyho Borrella.

Museiluze

2006-11-18T16:46:00.000+01:00

Jenom kratší post, informující o mým duševním stavu (teď byste se měli začít bát!). Před tejdnem by se dal nazvat deziluze. Ale naštěstí se časy mění, jako v tý písničce. Teď mám na co se upnout, i když je to jenom hudba. Protože to je hudba. Žiju v takový iluzi, že mě to posune někam dál, nějak mě to změní nebo vylepší. Jenže to cítím pokaždý, když se objeví něco novýho. Nová duševní potrava, dalo by se říct. Na pár dní to bude strašně příjemnej pocit. Taková osobní Museiluze. Pak už bude zas čas jít dál. I když kdo ví, třeba tohle vydrží dlouho stejně jako Radiohead...doufat můžu, ale znám se. Až moc. =P

np: Muse - Take a Bow

Hlášky vol.5 - Posoldová & Kasej81

2006-11-16T17:30:00.000+01:00

Pravděpodobně poslední hlášky, co mi ještě zbyly. Posoldová se v nich odhaluje jako největší kruťas, pozor na ni =P Červenka je jako obvykle circa nudnej patron, takže to musí zachraňovat ostatní. A to ještě počkejte, až mu dojde Mattoni...

Literatura

"To je ten dement Franta!"

(P. vypráví o Andersenovejch pohádkách) "A vojáček se roztaví! *ďábelskej smích* (celá třída na ni zírá)

Filip: "Nejsem psychicky zletilý."

"Budu vás muset fyzicky likvidovat!"

Nápověda při zkoušení: "Chlastá se!" (Chlestakov) "Támhle se podivej na Filipa!" (Mrtvé duše) "Jak se volá na kočku?" (Čičikov) Filip: "No tak 'kočko', né?"

"Harriet Becher-Stoweová..." (Beecher)

"On tam jenom flértuje..."

"Manžel Libuše byl Bořek stavitel..."

"Snacha je tchýně navopak."

"Otvírají se skládky..." (skály)

Hroch čte: "Jak se může odvážit dát jinému muži?" (dát se)

Posoldová čte poezii: "Láska má je tonoucí vrah..." (vrak) "Oči starých žen - oříšky bez játra!" (jádra)

Pepův legendární referát na Divokou kachnu: "Jo a von má vlastně dceru!"

Roman: "Kalibaba a čtyřicet Stroupežnických!"

Pepa: "Kuře mám večer vlažný rád..." (báseň U řek)

(P. o knize Kuře Melancholik): "...krůtí detail..." (krutý)

"Rybář nebo pasák?"

"Žádnej Baumax ani OBI!" (Bauhaus)

"Já vám ty papíry namnožila..."
Hroch: "Já sem ho musel vyhodit, protože se mi přemnožily."

Mluvnice

Dysfemismus podle Posoldový: zemřel -> "zhebnul" a "už šnupe hlínu"

Bětka: "Jo to je ten z Vražednýho pobřeží! Bobby Skywalker!" (Nick Slaughter)

"Ježiš to je jak dementní Franta..."

"Poletíme letadlem Moudrý bizon."

"Počkáme si na s/Silvestra za rohem." (řešíme velký písmena)

Kostečka je moc oblíbenej: "stehenní Kostečka" a "Kostrčka"

P: "Nechť..."
Všichni: "Nechtěl bych!"

Děják

Robertova kultovní hláška: "Kdo objevil cestu do Indie?" "Cameron Diaz."

"Dřevec bylo takový dlouhý bidlo..."

Č: "Byl zabit pádlem."
Pepa: "Pádlem z okna!"

"Byl popraven a rozčtvrcen..."
Hroch: "A přežil to?"

Č: "Jeden bůh, jeden trůn, jeden císař."
Roman a Pepa: "Jeden prsten vládne všem!"

Baroko a rokoko = "Baroš a Rokoš!" (Jo to sme vymyslely s Mácou. Omlouvám se =P)

"Věc další: Kabelka!"

Interview s Muse musí bejt zážitek...=P

2006-11-15T19:51:00.000+01:00

Jo, prožívám tu takovou Muse-mánii. Dokonce už mám i wallpaper! A dneska sem taky narazila na pár docela vtipnejch hlášek, co se jich dopustili v rozhovorech. Některý z nich zněj jako následky Mattovejch houbiček. No podívejte se sami. =D

Matt: "There's a couple of suspicious perfume adverts in Italy..."
"...long, deep discussions about my haircut..."
"We've always been outsiders, both musically...and personally."
"I'd like to meet Jesus Christ."
"Could be mental...or not."
"'No one's gonna take me alive, time has come to fight for our rights...' you know, that kind of stuff."
"That kind of person is saying "blaaah."
"He started wearing quite gay clothes."
"I was a little high on something, I'm not sure what it was..."

Dom: "Sleeping opposite to Chris is TOUGH sometimes."
"It's a BIG, OLD universe..."
"YeeeeeeeeeeeAAAAAAAAHHHHHHH" (o_O)
"I like googling."

Colin: "Who snores the most in the band?"
Dom: "That's Chris."
Matt: "No, it's you."
Dom: "Is it?"
Matt: "DEFINITELY!"

A slibuju zas nějaký normální hlášky...a normální posty, když už jsme u toho. Fakt.

Don't waste your time, or time will waste you.

2006-11-15T18:25:00.000+01:00

Průlom. Konečně nějaký přerušení posledních nudnejch měsíců. Novej cíl a možná to bude víc než nějaká fáze. O krok blíž k tomu, abych zase našla svůj obličej. Třeba začnu zase číst. Třeba mi na něčem začne záležet nebo mě něco bude mrzet. Mám epickou náladu. Dneska večer aspoň pár věcí dává smysl. Třesou se mi ruce, ale bude to v pohodě. Konečně můžu něčemu zase věřit a není to náboženství, je to princip. Snad tahle víra neodejde, jako každá předtím. Už teď se začínám bát. Už teď myslím na nejhorší. Může se stát úplně všechno. Nemyslím tím dnešek. Jen těch pár let, co se doteď zdály ztracený, dlouhý, směřující ke zkáze a ztrátě důstojnosti. Tenhle malej odstavec, kdy se věci zdají jasný, se tu možná ztratí, utopí se ve všem, co odvádí mojí pozornost, a je toho tolik. Ale jestli si potřebuje někdo něco dokazovat, tak jsem to já. Takže si tu pověsím tenhle malej výbuch ani nevím čeho. Mám sice pocit, že bych neměla, protože tohle dopadne špatně, někdo mi bude chtít říct jak jsem trapná, jak všechno, co si myslím, je špatně. A stejně to zejtra zase smažu, jak se budu stydět za to, co jsem. Jenže v tuhle chvíli na tom nezáleží. Protože tohle je pravda. Tentokrát se nemám za čím schovat. A nemá to konec.

Matthew Bellamy

2006-11-14T18:34:00.000+01:00

Plné jméno: Matthew James Bellamy
Narodil se: 9. června 1978
Kde: Cambridge, Anglie
Hraje na: kytaru, piano, zpívá
Hraje s: Chrisem Wolstenholmem, Dominicem Howardem a sám se sebou =P
V kapelách: Carnage Mayhem, Gothic Plague, Rocket Baby Dolls a Muse

- na piano hraje od šesti, ale o hudbu se začal zajímat až ve čtrnácti, kdy se rozvedli jeho rodiče. Tehdy začal taky hrát na kytaru.

- je ateista. "Být ateistou znamená si uvědomit, že když zemřete, je opravdu konec. Musíte z toho, co máte tady, vytěžit maximum." Podle Matta je důležité šířit svůj vliv, ať už tím mít děti nebo dělat hudbu, protože pouze tak žijete.

- vyhýbá se trvdým drogám. "Viděl jsem, co to s lidmi dělá. V 18 jsem se přestěhoval k jednomu drogovému dealerovi. Náš byt vypadal jak nějaká scéna z Trainspottingu. Mělo to na mě takový účinek, že tyhle drogy radši neberu." Ale prý si občas dá houbičky =P "Nebojím se, že uvidím něco hroznýho. Je to cesta jak se spojit sám se sebou způsobem, jakým to normálně nejde."

- jeho texty se týkají světových událostí, konce světa, nadprostoru, technologií, náboženství a mnoha dalších věcí

- je známý svým velkým hlasovým rozsahem. Při nahrávání songu Micro Cuts dosáhl až k Ab7. Takové výšky sice dosáhne mnoho trénovaných zpěváků, ale Mattovi se to podařilo bez tréninku, který je obvykle potřeba, a taky ještě předtím, než se naučil techniku dechu.

- přiznal v jednom interview, že dřív zkoušel zpívat v nižších polohách, protože se styděl zpívat v těch vyšších. Dnes už to nedělá, protože ztratil zábrany. =P

- je synem George Bellamyho ze skupiny The Tornadoes. Ta jako první britská skupina pokořila v šedesátých letech první místo amerického žebříčku.

- dříve pracoval jako čistič karavan a malíř pokojů

- žije v Itálii se svou přítelkyní. Podle některých zdrojů se jmenuje Gaia, ale většinou se o ní mluví jako o "Mattově italské přítelkyni". =P Inspirovala prý song Map of the Problematique.

- vždycky byl fascinovaný konspiračními teoriemi, což se projevilo zejména na albu Absolution, a taky se zajímá o terorismus. Už od doby, kdy jeho strýce zabila IRA, jak řekl v září 2006.

- účastní se hnutí nazvaného "9/11 Truth Movement". O 9/11 řekl: "Myslím si, že to určitě byla práce vysoce postavených lidí, kteří pouze hledali omluvu pro napadení Střední východu kvůli ropě a jiným přírodním zdrojům." "Amerika potřebovala další událost typu Pearl Harbor, aby mohla napadnout Irák. Vládě Spojených států a Velké Británie to dalo skvělou záminku pro vstup do války."

Což zní dost pravděpodobně, nemyslíte?

Muse: Dominic Howard, Matthew Bellamy a Christopher Wolstenholme

np: Muse - Falling Down

aMUSEd

2006-11-14T14:35:00.000+01:00

Když se něco snaží bejt velkolepý, může to dopadnout špatně. Naštěstí Muse jsou velkolepí a skvělí. Jo, došlo mi to až včera =P A dneska podruhý, když jsem viděla jejich video ke Knights of Cydonia. Šílenost. Nářez. Někdo se v osmdesátejch letech díval moc na béčkový akční filmy, nízkorozpočtový sci-fi a špatný westerny. Ale i živá verze tohohle songu je naprosto strhující. Říká se, že Muse jsou nejlepší koncertní kapela dneška, a docela tomu věřím. A začíná mě i lákat možnost jet na ně 8.12. do Vídně. Takovej menší dárek k narozeninám =D Třeba se mi to i splní. Jo a pak mi přijdou Radiohead zahrát před dům True Love Waits. Určitě.

np: Muse - The Small Print

You Never Wash Up After Yourself

2006-11-13T18:01:00.000+01:00

I must get out once in a while
Everything is starting to die
The dust settles
The worms dig
Spiders crawl over the bed

I must get out once in a while
I eat all day and now I'm fat
Yesterday's meal is hugging the plates
You never wash up after yourself

Hlášky vol. 4 - Uhlíková Strikes Back...again

2006-11-13T16:30:00.000+01:00

Jo i pro mě to byl šok, když nám Uhlíková na začátku sexty vrátila úder. A teď u ní v pololetí propadám. Oh the joy. Aspoň že tyhle hlášky za něco stojej... =D

"Nebo vám ze třídy udělám chýši jedovou!"

"Teďs mě skočil do obličeje!"

"Libor byl v tašce!"

"Je tady nějakej kaskadér kerej bude dělat seminárku z chemie?"

"To je mi buřt..."

"Nemůžeš říct ani poker."

"Baťka cvičky sekal."

Co jsme se dozvěděli v sextě: Filip doma zavařuje a čistí Domestikem.

Hroch: "Můžu se zeptat co sem dostal z písemky zeptat?"

"Kounovský? José!"

"Tak jakej máme mezičas..."

Filip: "Cillit-Bang!"

"Ty zkoušíš co vydržim!"

"Musíš OKAMŽITĚ bejt doma!"

"Vy jste úplně jiná generace sekaček."

Fakta o Rasputinovi: "Rasputin je nesmrtelnej." a "Neměl vůbec hemoglobin."

(v laborce) "Ty mi tady devastuješ IMPÉRIUM!"

"Jakou barvu má skalice modrá?" "No průhlednou."

Mezi Uhlíkový metody učení patřily v sextě i "rasantní přístup" a "peklo na zemi".

Je to sice neuvěřitelný, ale za septimu nemám v sešitě ještě ani jedinej záznam. Letos to teda není vůbec zábavný. =/ *sigh* A zásoby se nám tenčej...příště čekejte určitě kruťáckou Posoldovou a hlášky z dějáku, kde Červenka rozhodně neni ten vtipnej. =P

np: Muse - Fillip (Náhoda? =D Mimochodem skvělá kapela, dojít k nim mi trvalo až moc dlouho, ale teď si je užívám. Matthew Bellamy = love)

Nine Black Alps!

2006-11-13T11:49:00.000+01:00

Tihle chlápci mi včera úplně odstínili SuperStar, na kterou sem se chtěla dívat, ale nakonec sem se fakt jenom dívala na ty jejich taneční kreace a poslouchala dva skvělý songy od mýho novýho objevu Nine Black Alps. Teda Nick je do mě hustí už delší dobu, ale teprv teď sem si stáhla album. =D A protože sem trochu nemocná (ale až moc na to, abych šla do školy), budu dneska konečně psát tu seminárku z rétoriky, jen co se vyřeší menší problém s parazitníma slovama, a ještě budu vypalovat listopadovej mix. Je to jenom takovej nápad vypálit si každej měsíc kolem 20 songů, který se mi zrovna nejvíc líběj, a po pár měsících se na to kouknout a sama sobě se zasmát. =P Nebo taky ne. Uvidíme. Playlist tohohle měsíce je následující:

1. The Streets - Fit But You Know It
2. The Pigeon Detectives - Dont Know How To Say Goodbye
3. Scissor Sisters - I Don't Feel Like Dancin'
4. PJ Harvey - This Mess We're In
5. Jamie T - If You've Got The Money
6. The Hives - Antidote
7. Muse - Thoughts of A Dying Atheist
8. The Prostitutes - Distortion - Dancing - Destruction
9. Radiohead - You Never Wash Up After Yourself
10. The Hives - Walk Idiot Walk
11. The Streets - Dry Your Eyes
12. The Decemberists - We Both Go Down Together
13. Jamie T - Sheila
14. Nine Black Alps - Intermission
15. Nine Black Alps - Cosmopolitan
16. Muse - Blackout
17. OK Go - A Million Ways
18. OK Go - Here It Goes Again
19. The Prostitutes - Sunshine
20. Little Man Tate - Sexy In Latin
21. Radiohead - Knives Out
22. The Decemberists - From My Own True Love (Lost At Sea)
23. Muse - The Small Print

A tady se koukněte na Nine Black Alps, chlápci teda vypadaj dost divně a to prostředí je dost zarážející, ale písničky dobrý =) I když studiový verze zatím zněj líp a Cosmopolitan akusticky taky není takovej nářez jako normálně. Snažte se kluci! =P

Intermission

Cosmopolitan

Kid A

2006-11-12T19:23:00.000+01:00

S torrentem kompletní kolekce se mi stáhnul i skrytej booklet v Kid A (pro nezasvěcený - druhý nejlepší album Radiohead. Experimentální elektronický etc.) Takže ho uploadnu na imidžpytel, aby mělo těch pět lidí co u nás poslouchá Radiohead radost. Pokud by sem teda zabloudili, jakože ne...=P

Page 1 / Page 2 / Page 3 / Page 4 / Page 5 / Page 6 / Page 7 / Page 8

A ještě obrázek Jonnyho, co maj Radiohead na svym blogu Dead Air Space. Je vidět i jeho obličej, yay:

Hlášky vol.3 - Uhlíková

2006-11-12T18:31:00.000+01:00

Tak při čtění sešitu z kvarty mi fakt tekly slzy...takhle sem se nesmála už ani nepamatuju. Mám sice hlášky z let 2003 - 2006, ale je to velká porce, zbytek příště. Těšte se!

"To byla ale nejapná pozvánka." (poznámka)

"No tak asi Monika má takovej bas!"

"Kejmarová, neoslňuj tam Houfka!"

"Kdo to tam troubí zase?"

"Já tě trošičku prubnu."

"Lyach se tam neuculuje a de smazat tabuli."

"Vaše pracovní morálka je v čudu."

"No ve žhavym bys nejezdil." (autě)

"Rušim koledu!" (nepovedená písemka před Vánocema)

"Chémie má na tebe močopudný účinky!"

"Teď jsem tě identifikovala..."

"Lezlo to z tebe jak z chlupatý deky."

"Nejsme tady na důchodě."

"Ty snad zkoušíš co vydržím!"

"Kdo to tam na mě hraje!" (mobil)

"Někdo se chodí povalovat před Temelín..."

"Větry u nás příliš nedujou!"

"Marie jim natrhla žaket!" (Marie Curie)

"Milenci nebo co to bylo, kýho výra..."

(po hodině vyprávění) "No tak to bylo tak stručně o životě Marie Curie Sklodowské..."

"Vždyť minule jste to věděli - aha, to byla sexta."

"To byl taky borec a těžil brikety." (Milouš Jakeš)

"Teda ale hnusnou máte tabuli." (2.A)

"Co by se stalo, kdyby vznikl CO?"
Gábina: "To bysme asi umřeli."
U: "No zvlášť u vás v Mnichovicích."

"Neutron je v jádře doma."

"To smrdí jako psí kšíry."

"Romane, nemam ti přinýst kanape?"

Kozel (při reakci): "Ste tam hodila šumák."

"Co tam melete o Al-Kajdě?"

"Zatim se teda neděje nic...až za chvíli...a vono nic."

"Koukáš jak sůva z nudlí." (o Jardovi Strakovi)

"Šťastný se na mě směje jak jezule..."

"Houfku, já tě chytim za flídr a poletíš, že nestačíš schody počítat!"

"Já vás tady nebudu krotit!"

"Nemlať se mnou o zem!" (Čáp je zkoušenej)

"Hozmane, nemysli si, že když si dostal jedničku, tak se z tebe osypu!"

"Děs mě jímá!"

"Kouká na mě jako když mu nadloube!" (Robert)

"Jakpak jsme na tom u nás s větry?" (o větrných elektrárnách)

"Ne furt, ale stále..."

"Kam deš?" (u zkoušení)

"Hroššo de tajdle do izolace!"

"Přineseš dort i s formou!"

"Spíš se scvrkávam do země."

"Mám alkan v krvi!"

"Chuť rumu - tu vy neznáte!"

Tuhle hlášku sice nemám zapsanou, ale dost dobře si ji pamatuju =P:

"Jakej je nejsilnější pesticid?"
Bětka: "TNT."